Darpan: Difference between revisions

From SikhiWiki
Jump to navigationJump to search
No edit summary
No edit summary
Line 1: Line 1:
{|style="border: 1px solid #FFDEAD; color: #000; background-color: #FFFAF0; padding: .4em .9em .9em; margin-top:.0em; margin-bottom:.3em; text-align: left;font-size: 140%;  margin: 0;"  
{|style="border: 1px solid #FFDEAD; color: #000; background-color: #FFFAF0; padding: .4em .9em .9em; margin-top:.0em; margin-bottom:.3em; text-align: left;font-size: 140%;  margin: 0;"  
|colspan=2|<h1 style="margin: 0; background-color:#FFFACD; font-size: 80%; font-weight:normal; text-align: center; border: 1px solid #FFDEAD;  margin-top:.0em; margin-bottom:.3em; padding:0.2em 0.4em; color:#FF6600">
|colspan=2|<h1 style="margin: 0; background-color:#FFFACD; font-size: 80%; font-weight:normal; text-align: center; border: 1px solid #FFDEAD;  margin-top:.0em; margin-bottom:.3em; padding:0.2em 0.4em; color:#FF6600">
{{Hukamlong|January 14, 2007|800|34170|0800|3005}}</h1>
{{Hukamlong|January 20, 2007|679|29464|0679|2588}}</h1>
|-
|-
|colspan=2|<font color=Maroon>
|colspan=2|<font color=Maroon>
ਬਿਲਾਵਲ੝ ਮਹਲਾ 4
ਧਨਾਸਰੀ ਮਹਲਾ 5


ਅਨਦ ਮੂਲ੝ ਧਿਆਇਓ ਪ੝ਰਖੋਤਮ੝ ਅਨਦਿਨ੝ ਅਨਦ ਅਨੰਦੇ ਧਰਮ ਰਾਇ ਕੀ ਕਾਣਿ ਚ੝ਕਾਈ ਸਭਿ ਚੂਕੇ ਜਮ ਕੇ ਛੰਦੇ ॥1॥  
ਭਝ ਕ੝ਰਿਪਾਲ ਦਇਆਲ ਗੋਬਿੰਦਾ ਅੰਮ੝ਰਿਤ੝ ਰਿਦੈ ਸਿੰਚਾਈ ਨਵ ਨਿਧਿ ਰਿਧਿ ਸਿਧਿ ਹਰਿ ਲਾਗਿ ਰਹੀ ਜਨ ਪਾਈ ॥1॥  


ਜਪਿ ਮਨ ਹਰਿ ਹਰਿ ਨਾਮ੝ ਗ੝ੋਬਿੰਦੇ ਵਡਭਾਗੀ ਗ੝ਰ੝ ਸਤਿਗ੝ਰ੝ ਪਾਇਆ ਗ੝ਣ ਗਾਝ ਪਰਮਾਨੰਦੇ ॥1॥ ਰਹਾਉ ॥  
ਸੰਤਨ ਕਉ ਅਨਦ੝ ਸਗਲ ਹੀ ਜਾਈ ਗ੝ਰਿਹਿ ਬਾਹਰਿ ਠਾਕ੝ਰ੝ ਭਗਤਨ ਕਾ ਰਵਿ ਰਹਿਆ ਸ੝ਰਬ ਠਾਈ ॥1॥ ਰਹਾਉ ॥  


ਸਾਕਤ ਮੂੜ ਮਾਇਆ ਕੇ ਬਧਿਕ ਵਿਚਿ ਮਾਇਆ ਫਿਰਹਿ ਫਿਰੰਦੇ ਤ੝ਰਿਸਨਾ ਜਲਤ ਕਿਰਤ ਕੇ ਬਾਧੇ ਜਿਉ ਤੇਲੀ ਬਲਦ ਭਵੰਦੇ ॥2॥
ਤਾ ਕਉ ਕੋਇ ਨ ਪਹ੝ਚਨਹਾਰਾ ਜਾ ਕੈ ਅੰਗਿ ਗ੝ਸਾਈ ਜਮ ਕੀ ਤ੝ਰਾਸ ਮਿਟੈ ਜਿਸ੝ ਸਿਮਰਤ ਨਾਨਕ ਨਾਮ੝ ਧਿਆਈ ॥2॥2॥33॥
 
ਗ੝ਰਮ੝ਖਿ ਸੇਵ ਲਗੇ ਸੇ ਉਧਰੇ ਵਡਭਾਗੀ ਸੇਵ ਕਰੰਦੇ ॥ ਜਿਨ ਹਰਿ ਜਪਿਆ ਤਿਨ ਫਲ੝ ਪਾਇਆ ਸਭਿ ਤੂਟੇ ਮਾਇਆ ਫੰਦੇ ॥3॥
 
ਆਪੇ ਠਾਕ੝ਰ੝ ਆਪੇ ਸੇਵਕ੝ ਸਭ੝ ਆਪੇ ਆਪਿ ਗੋਵਿੰਦੇ ॥ ਜਨ ਨਾਨਕ ਆਪੇ ਆਪਿ ਸਭ੝ ਵਰਤੈ ਜਿਉ ਰਾਖੈ ਤਿਵੈ ਰਹੰਦੇ ॥4॥6॥
      
      
|-
|-
|colspan=2|<font color=red>
|colspan=2|<font color=red>
ਪਦਅਰਥ: ਅਨਦ ਮੂਲ੝—ਆਨੰਦ ਦਾ ਸੋਮਾ। ਪ੝ਰਖੋਤਮ੝—ਉੱਤਮ ਪ੝ਰਖ। ਅਨਦਿਨ੝—ਹਰ ਰੋਜ਼, ਹਰ ਵੇਲੇ। ਅਨੰਦੇ—ਆਨੰਦ ਵਿਚ ਹੀ। ਕਾਣਿ—ਮ੝ਥਾਜੀ, ਧੌਂਸ, ਡਰ। ਸਭਿ—ਸਾਰੇ। ਚੂਕੇ—ਮ੝ੱਕ ਗਝ। ਛੰਦੇ—ਖ਼੝ਸ਼ਾਮਦਾਂ, ਮ੝ਲਾਹਜ਼ੇ।੧।
ਪਦਅਰਥ: ਦਇਆਲ—ਦਇਆਵਾਨ। ਅੰਮ੝ਰਿਤ੝—ਆਤਮਕ ਜੀਵਨ ਦੇਣ ਵਾਲਾ ਨਾਮ—ਜਲ। ਰਿਦੈ—ਹਿਰਦੇ ਵਿਚ। ਸਿੰਚਾਈ—ਮੈਂ ਭੀ ਭਰ ਲਵਾਂ। ਨਵ ਨਿਧਿ—(ਧਰਤੀ ਦੇ ਸਾਰੇ ਹੀ) ਨੌ ਖ਼ਜ਼ਾਨੇ। ਰਿਧਿ ਸਿਧਿ—ਕਰਾਮਾਤੀ ਤਾਕਤਾਂ। ਜਨ ਪਾਈ—ਸੰਤ ਜਨਾਂ ਦੇ ਪੈਰਾਂ ਵਿਚ।੧।
 
ਮਨ—ਹੇ ਮਨ! ਗਬਿੰਦੇ—{ਅੱਖਰ 'ਗ' ਦੇ ਨਾਲ ਦੋ ਲਗਾਂ ਹਨ— ੋ ਅਤੇ ੝। ਅਸਲ ਲਫ਼ਜ਼ 'ਗੋਬਿੰਦੇ' ਹੈ, ਇਥੇ 'ਗ੝ਬਿੰਦੇ' ਪੜ੝ਹਨਾ ਹੈ}। ਪਰਮਾਨੰਦੇ—ਸਭ ਤੋਂ ਉੱਚੇ ਆਨੰਦ ਦੇ ਮਾਲਕ—ਪ੝ਰਭੂ ਦੇ।੧।ਰਹਾਉ।
 
ਸਾਕਤ—ਪਰਮਾਤਮਾ ਨਾਲੋਂ ਟ੝ੱਟੇ ਹੋਝ। ਮੂੜ—ਮੂਰਖ। ਬਧਿਕ—ਬੱਝੇ ਹੋਝ। ਫਿਰਹਿ—ਫਿਰਦੇ ਹਨ। ਤ੝ਰਿਸਨਾ—ਲਾਲਚ (ਦੀ ਅੱਗ)। ਕਿਰਤ—ਪਿਛਲੇ ਕੀਤੇ ਕਰਮ। ਕੇ—ਦੇ।੨।
 
ਗ੝ਰਮ੝ਖਿ—ਗ੝ਰੂ ਦੀ ਸਰਨ ਪੈ ਕੇ। ਸੇ—ਉਹ ਬੰਦੇ {ਬਹ੝-ਵਚਨ}। ਉਧਰੇ—(ਤ੝ਰਿਸ਼ਨਾ ਦੀ ਅੱਗ ਵਿਚ ਸੜਨ ਤੋਂ) ਬਚ ਜਾਂਦੇ ਹਨ। ਸੇਵ—ਸੇਵਾ—ਭਗਤੀ। ਸਭਿ ਫੰਦੇ—ਸਾਰੀਆਂ ਫਾਹੀਆਂ।੩।
 
ਆਪੇ—ਆਪ ਹੀ। ਸਭ੝—ਹਰ ਥਾਂ। ਵਰਤੈ—ਮੌਜੂਦ ਹੈ।੪।


ਅਰਥ: ਹੇ (ਮੇਰੇ) ਮਨ! ਹਰੀ ਗੋਬਿੰਦ ਦਾ ਨਾਮ ਸਦਾ ਜਪਿਆ ਕਰ। ਜਿਸ ਵੱਡੇ ਭਾਗਾਂ ਵਾਲੇ ਮਨ੝ੱਖ ਨੂੰ ਗ੝ਰੂ ਮਿਲ ਪਿਆ, ਉਹ ਸਭ ਤੋਂ ਉੱਚੇ ਆਨੰਦ ਦੇ ਮਾਲਕ-ਪ੝ਰਭੂ ਦੇ ਗ੝ਣ ਗਾਂਦਾ ਹੈ (ਸੋ, ਹੇ ਮਨ! ਗ੝ਰੂ ਦੀ ਸਰਨ ਪਉ)।੧।ਰਹਾਉ।
ਕਉ—ਨੂੰ। ਜਾਈ—ਥਾਂ। ਸਗਲ ਹੀ ਜਾਈ—ਸਭ ਥਾਵਾਂ ਵਿਚ। ਗ੝ਰਿਹਿ—ਘਰ ਵਿਚ। ਰਵਿ ਰਹਿਆ—ਵੱਸ ਰਿਹਾ ਹੈ। ਸ੝ਰਬ—ਸਰਬ, ਸਾਰੀਆਂ। ਠਾਈ—ਥਾਵਾਂ ਵਿਚ।੧।ਰਹਾਉ।


ਹੇ ਮਨ! ਜਿਸ ਮਨ੝ੱਖ ਨੇ ਆਨੰਦ ਦੇ ਸੋਮੇ ਉੱਤਮ ਪ੝ਰਖ ਪ੝ਰਭੂ ਦਾ ਨਾਮ ਸਿਮਰਿਆ, ਉਹ ਹਰ ਵੇਲੇ ਆਨੰਦ ਹੀ ਆਨੰਦ ਵਿਚ ਲੀਨ ਰਹਿੰਦਾ ਹੈ, ਉਸ ਨੂੰ ਧਰਮਰਾਜ ਦੀ ਮ੝ਥਾਜੀ ਨਹੀਂ ਰਹਿੰਦੀ, ਉਹ ਮਨ੝ੱਖ ਜਮਰਾਜ ਦੇ ਭੀ ਸਾਰੇ ਡਰ ਮ੝ਕਾ ਦੇਂਦਾ ਹੈ।੧।
ਪਹ੝ਚਨਹਾਰਾ—ਬਰਾਬਰੀ ਕਰ ਸਕਣ ਵਾਲਾ। ਜਾ ਕੈ ਅੰਗਿ—ਜਿਸ ਦੇ ਪੱਖ ਵਿਚ। ਗ੝ਸਾਈ—ਧਰਤੀ ਦਾ ਖਸਮ—ਪ੝ਰਭੂ। ਤ੝ਰਾਸ—ਡਰ। ਧਿਆਈ—ਧਿਆਇ।੨।


ਹੇ ਮਨ! ਪਰਮਾਤਮਾ ਨਾਲੋਂ ਟ੝ੱਟੇ ਹੋਝ ਮੂਰਖ ਮਨ੝ੱਖ ਮਾਇਆ (ਦੇ ਮੋਹ) ਵਿਚ ਬੱਝੇ ਰਹਿੰਦੇ ਹਨ, ਅਤੇ ਮਾਇਆ ਦੀ ਖ਼ਾਤਰ ਹੀ ਸਦਾ ਭਟਕਦੇ ਰਹਿੰਦੇ ਹਨ। ਆਪਣੇ ਕੀਤੇ ਕਰਮਾਂ ਦੇ ਸੰਸਕਾਰਾਂ ਦੇ ਬੱਝੇ ਹੋਝ ਉਹ ਮਨ੝ੱਖ ਤ੝ਰਿਸ਼ਨਾ (ਦੀ ਅੱਗ) ਵਿਚ ਸੜਦੇ ਰਹਿੰਦੇ ਹਨ ਅਤੇ (ਜਨਮ ਮਰਨ ਦੇ ਗੇੜ ਵਿਚ) ਭੌਂਦੇ ਰਹਿੰਦੇ ਹਨ ਜਿਵੇਂ ਤੇਲੀਆਂ ਦੇ ਬਲਦ ਕੋਹਲੂ ਦ੝ਆਲੇ ਸਦਾ ਭੌਂਦੇ ਹਨ।੨।
ਅਰਥ: ਹੇ ਭਾਈ! ਸੰਤ ਜਨਾਂ ਨੂੰ (ਹਰਿ-ਨਾਮ ਦੀ ਬਰਕਤਿ ਨਾਲ) ਸਭਨੀਂ ਥਾਈਂ ਆਤਮਕ ਆਨੰਦ ਬਣਿਆ ਰਹਿੰਦਾ ਹੈ। ਘਰ ਵਿਚ, (ਘਰੋਂ) ਬਾਹਰ (ਹਰ ਥਾਂ) ਪਰਮਾਤਮਾ ਭਗਤਾਂ ਦਾ (ਰਾਖਾ) ਹੈ। (ਭਗਤਾਂ ਨੂੰ ਪ੝ਰਭੂ) ਸਭਨੀਂ ਥਾਈਂ ਵੱਸਦਾ (ਦਿੱਸਦਾ ਹੈ)।੧।ਰਹਾਉ।


ਹੇ ਮਨ! ਜੇਹੜੇ ਮਨ੝ੱਖ ਗ੝ਰੂ ਦੀ ਸਰਨ ਪੈ ਕੇ ਪ੝ਰਭੂ ਦੀ ਸੇਵਾ-ਭਗਤੀ ਵਿਚ ਲੱਗ ਪਝ, ਉਹ (ਤ੝ਰਿਸ਼ਨਾ ਦੀ ਅੱਗ ਵਿਚ ਸੜਨ ਤੋਂ) ਬਚ ਗਝ। (ਪਰ, ਹੇ ਮਨ!) ਵੱਡੇ ਭਾਗਾਂ ਵਾਲੇ ਮਨ੝ੱਖ ਹੀ ਸੇਵਾ-ਭਗਤੀ ਕਰਦੇ ਹਨ। ਜਿਨ੝ਹਾਂ ਮਨ੝ੱਖਾਂ ਨੇ ਪਰਮਾਤਮਾ ਦਾ ਨਾਮ ਜਪਿਆ, ਉਹਨਾਂ ਨੇ (ਤ੝ਰਿਸ਼ਨਾ-ਅੱਗ ਵਿਚ ਸੜਨ ਤੋਂ ਬਚਣ ਦਾ) ਫਲ ਪ੝ਰਾਪਤ ਕਰ ਲਿਆ। ਉਹਨਾਂ ਦੀਆਂ ਮਾਇਆ ਦੀਆਂ ਸਾਰੀਆਂ ਹੀ ਫਾਹੀਆਂ ਟ੝ੱਟ ਜਾਂਦੀਆਂ ਹਨ।੩।
ਹੇ ਭਾਈ! ਧਰਤੀ ਦੇ ਸਾਰੇ ਨੌ ਖ਼ਜ਼ਾਨੇ, ਸਾਰੀਆਂ ਕਰਾਮਾਤੀ ਤਾਕਤਾਂ, ਸੰਤ ਜਨਾਂ ਦੇ ਪੈਰਾਂ ਵਿਚ ਟਿਕੀਆਂ ਰਹਿੰਦੀਆਂ ਹਨ। ਪ੝ਰਭੂ ਜੀ ਆਪਣੇ ਸੇਵਕਾਂ ਉਤੇ (ਸਦਾ) ਕਿਰਪਾਲ ਰਹਿੰਦੇ ਹਨ, ਦਇਆਵਾਨ ਰਹਿੰਦੇ ਹਨ। (ਜੇ ਪ੝ਰਭੂ ਦੀ ਕਿਰਪਾ ਹੋਵੇ, ਤਾਂ ਸੰਤ ਜਨਾਂ ਦੀ ਸਰਨ ਪੈ ਕੇ) ਮੈਂ ਭੀ ਆਪਣੇ ਹਿਰਦੇ ਵਿਚ ਆਤਮਕ ਜੀਵਨ ਦੇਣ ਵਾਲਾ ਨਾਮ-ਜਲ ਇਕੱਠਾ ਕਰ ਸਕਾਂ।੧।


(ਪਰ ਹੇ ਮਨ!) ਪ੝ਰਭੂ ਆਪ ਹੀ (ਜੀਵਾਂ ਦਾ) ਮਾਲਕ ਹੈ (ਸਭ ਵਿਚ ਵਿਆਪਕ ਹੋ ਕੇ) ਆਪ ਹੀ (ਆਪਣੀ) ਸੇਵਾ-ਭਗਤੀ ਕਰਨ ਵਾਲਾ ਹੈ, ਹਰ ਥਾਂ ਗੋਬਿੰਦ-ਪ੝ਰਭੂ ਆਪ ਹੀ ਆਪ ਮੌਜੂਦ ਹੈ। ਹੇ ਦਾਸ ਨਾਨਕ! ਹਰ ਥਾਂ ਪ੝ਰਭੂ ਆਪ ਹੀ ਆਪ ਵੱਸ ਰਿਹਾ ਹੈ। ਜਿਵੇਂ ਉਹ (ਜੀਵਾਂ ਨੂੰ) ਰੱਖਦਾ ਹੈ ਉਸੇ ਤਰ੝ਹਾਂ ਹੀ ਜੀਵ ਜੀਵਨ ਨਿਰਬਾਹ ਕਰਦੇ ਹਨ (ਕੋਈ ਉਸ ਦਾ ਸਿਮਰਨ ਕਰਦੇ ਹਨ, ਕੋਈ ਮਾਇਆ ਵਿਚ ਭਟਕਦੇ ਹਨ)।੪।੬।
ਹੇ ਭਾਈ! ਜਿਸ ਮਨ੝ੱਖ ਦੇ ਪੱਖ ਵਿਚ ਪਰਮਾਤਮਾ ਆਪ ਹ੝ੰਦਾ ਹੈ, ਉਸ ਮਨ੝ੱਖ ਦੀ ਕੋਈ ਹੋਰ ਮਨ੝ੱਖ ਬਰਾਬਰੀ ਨਹੀਂ ਕਰ ਸਕਦਾ। ਹੇ ਨਾਨਕ! (ਆਖ-ਹੇ ਭਾਈ!) ਜਿਸ ਪਰਮਾਤਮਾ ਦਾ ਨਾਮ ਸਿਮਰਦਿਆਂ ਮੌਤ ਦਾ ਸਹਮ ਮ੝ੱਕ ਜਾਂਦਾ ਹੈ (ਆਤਮਕ ਮੌਤ ਨੇੜੇ ਨਹੀਂ ਢ੝ਕਦੀ), ਤੂੰ ਭੀ ਉਸ ਦਾ ਨਾਮ ਸਿਮਰਿਆ ਕਰ।੨।੨।੩੩।


|-
|-
|colspan=2|<font color=green>
|colspan=2|<font color=green>
bilaaval mehalaa 4 ||
dhhanaasaree mehalaa 5 ||


anadh mool dhhiaaeiou purakhotham anadhin anadh ana(n)dhae ||
bheae kirapaal dhaeiaal gobi(n)dhaa a(n)mrith ridhai si(n)chaaee ||
dhharam raae kee kaan chukaaee sabh chookae jam kae shha(n)dhae ||1||
nav nidhh ridhh sidhh har laag rehee jan paaee ||1||


jap man har har naam guobi(n)dhae ||
sa(n)than ko anadh sagal hee jaaee ||
vaddabhaagee gur sathigur paaeiaa gun gaaeae paramaana(n)dhae ||1|| rehaao ||
grihi baahar t(h)aakur bhagathan kaa rav rehiaa srab t(h)aaee ||1|| rehaao ||


saakath moorr maaeiaa kae badhhik vich maaeiaa firehi fira(n)dhae ||
thaa ko koe n pahuchanehaaraa jaa kai a(n)g gusaaee ||
thrisanaa jalath kirath kae baadhhae jio thaelee baladh bhava(n)dhae ||2||
jam kee thraas mittai jis simarath naanak naam dhhiaaee ||2||2||33||
 
guramukh saev lagae sae oudhharae vaddabhaagee saev kara(n)dhae ||
jin har japiaa thin fal paaeiaa sabh thoottae maaeiaa fa(n)dhae ||3||
 
aapae t(h)aakur aapae saevak sabh aapae aap govi(n)dhae ||
jan naanak aapae aap sabh varathai jio raakhai thivai reha(n)dhae ||4||6||


|-
|-
|colspan=2|<font color=Blue>
|colspan=2|<font color=Blue>
Bilaaval, Fourth Mehla:
Dhanaasaree, Fifth Mehla:
 
I meditate on the source of bliss, the Sublime Primal Being; night and day, I am in ecstasy and bliss.
The Righteous Judge of Dharma has no power over me; I have cast off all subservience to the Messenger of Death. ||1||
 
Meditate, O mind, on the Naam, the Name of the Lord of the Universe.
By great good fortune, I have found the Guru, the True Guru; I sing the Glorious Praises of the Lord of supreme bliss. ||1||Pause||


The foolish faithless cynics are held captive by Maya; in Maya, they continue wandering, wandering around.
The Lord of the Universe has become kind and merciful; His Ambrosial Nectar permeates my heart.
Burnt by desire, and bound by the karma of their past actions, they go round and round, like the ox at the mill press. ||2||
The nine treasures, riches and the miraculous spiritual powers of the Siddhas cling to the feet of the Lord's humble servant. ||1||


The Gurmukhs, who focus on serving the Guru, are saved; by great good fortune, they perform service.
The Saints are in ecstasy everywhere.
Those who meditate on the Lord obtain the fruits of their rewards, and the bonds of Maya are all broken. ||3||
Within the home, and outside as well, the Lord and Master of His devotees is totally pervading and permeating everywhere. ||1||Pause||


He Himself is the Lord and Master, and He Himself is the servant. The Lord of the Universe Himself is all by Himself.
No one can equal one who has the Lord of the Universe on his side.
O servant Nanak, He Himself is All-pervading; as He keeps us, we remain. ||4||6||
The fear of the Messenger of Death is eradicated, remembering Him in meditation; Nanak meditates on the Naam, the Name of the Lord. ||2||2||33||


|}
|}

Revision as of 19:23, 19 January 2007

SikhToTheMAX   Hukamnama January 20, 2007   SriGranth
SearchGB    Audio    Punjabi   
from SGGS Page 679    SriGuruGranth    Link

ਧਨਾਸਰੀ ਮਹਲਾ 5 ॥

ਭਝ ਕ੝ਰਿਪਾਲ ਦਇਆਲ ਗੋਬਿੰਦਾ ਅੰਮ੝ਰਿਤ੝ ਰਿਦੈ ਸਿੰਚਾਈ ॥ ਨਵ ਨਿਧਿ ਰਿਧਿ ਸਿਧਿ ਹਰਿ ਲਾਗਿ ਰਹੀ ਜਨ ਪਾਈ ॥1॥

ਸੰਤਨ ਕਉ ਅਨਦ੝ ਸਗਲ ਹੀ ਜਾਈ ॥ ਗ੝ਰਿਹਿ ਬਾਹਰਿ ਠਾਕ੝ਰ੝ ਭਗਤਨ ਕਾ ਰਵਿ ਰਹਿਆ ਸ੝ਰਬ ਠਾਈ ॥1॥ ਰਹਾਉ ॥

ਤਾ ਕਉ ਕੋਇ ਨ ਪਹ੝ਚਨਹਾਰਾ ਜਾ ਕੈ ਅੰਗਿ ਗ੝ਸਾਈ ॥ ਜਮ ਕੀ ਤ੝ਰਾਸ ਮਿਟੈ ਜਿਸ੝ ਸਿਮਰਤ ਨਾਨਕ ਨਾਮ੝ ਧਿਆਈ ॥2॥2॥33॥

ਪਦਅਰਥ: ਦਇਆਲ—ਦਇਆਵਾਨ। ਅੰਮ੝ਰਿਤ੝—ਆਤਮਕ ਜੀਵਨ ਦੇਣ ਵਾਲਾ ਨਾਮ—ਜਲ। ਰਿਦੈ—ਹਿਰਦੇ ਵਿਚ। ਸਿੰਚਾਈ—ਮੈਂ ਭੀ ਭਰ ਲਵਾਂ। ਨਵ ਨਿਧਿ—(ਧਰਤੀ ਦੇ ਸਾਰੇ ਹੀ) ਨੌ ਖ਼ਜ਼ਾਨੇ। ਰਿਧਿ ਸਿਧਿ—ਕਰਾਮਾਤੀ ਤਾਕਤਾਂ। ਜਨ ਪਾਈ—ਸੰਤ ਜਨਾਂ ਦੇ ਪੈਰਾਂ ਵਿਚ।੧।

ਕਉ—ਨੂੰ। ਜਾਈ—ਥਾਂ। ਸਗਲ ਹੀ ਜਾਈ—ਸਭ ਥਾਵਾਂ ਵਿਚ। ਗ੝ਰਿਹਿ—ਘਰ ਵਿਚ। ਰਵਿ ਰਹਿਆ—ਵੱਸ ਰਿਹਾ ਹੈ। ਸ੝ਰਬ—ਸਰਬ, ਸਾਰੀਆਂ। ਠਾਈ—ਥਾਵਾਂ ਵਿਚ।੧।ਰਹਾਉ।

ਪਹ੝ਚਨਹਾਰਾ—ਬਰਾਬਰੀ ਕਰ ਸਕਣ ਵਾਲਾ। ਜਾ ਕੈ ਅੰਗਿ—ਜਿਸ ਦੇ ਪੱਖ ਵਿਚ। ਗ੝ਸਾਈ—ਧਰਤੀ ਦਾ ਖਸਮ—ਪ੝ਰਭੂ। ਤ੝ਰਾਸ—ਡਰ। ਧਿਆਈ—ਧਿਆਇ।੨।

ਅਰਥ: ਹੇ ਭਾਈ! ਸੰਤ ਜਨਾਂ ਨੂੰ (ਹਰਿ-ਨਾਮ ਦੀ ਬਰਕਤਿ ਨਾਲ) ਸਭਨੀਂ ਥਾਈਂ ਆਤਮਕ ਆਨੰਦ ਬਣਿਆ ਰਹਿੰਦਾ ਹੈ। ਘਰ ਵਿਚ, (ਘਰੋਂ) ਬਾਹਰ (ਹਰ ਥਾਂ) ਪਰਮਾਤਮਾ ਭਗਤਾਂ ਦਾ (ਰਾਖਾ) ਹੈ। (ਭਗਤਾਂ ਨੂੰ ਪ੝ਰਭੂ) ਸਭਨੀਂ ਥਾਈਂ ਵੱਸਦਾ (ਦਿੱਸਦਾ ਹੈ)।੧।ਰਹਾਉ।

ਹੇ ਭਾਈ! ਧਰਤੀ ਦੇ ਸਾਰੇ ਨੌ ਖ਼ਜ਼ਾਨੇ, ਸਾਰੀਆਂ ਕਰਾਮਾਤੀ ਤਾਕਤਾਂ, ਸੰਤ ਜਨਾਂ ਦੇ ਪੈਰਾਂ ਵਿਚ ਟਿਕੀਆਂ ਰਹਿੰਦੀਆਂ ਹਨ। ਪ੝ਰਭੂ ਜੀ ਆਪਣੇ ਸੇਵਕਾਂ ਉਤੇ (ਸਦਾ) ਕਿਰਪਾਲ ਰਹਿੰਦੇ ਹਨ, ਦਇਆਵਾਨ ਰਹਿੰਦੇ ਹਨ। (ਜੇ ਪ੝ਰਭੂ ਦੀ ਕਿਰਪਾ ਹੋਵੇ, ਤਾਂ ਸੰਤ ਜਨਾਂ ਦੀ ਸਰਨ ਪੈ ਕੇ) ਮੈਂ ਭੀ ਆਪਣੇ ਹਿਰਦੇ ਵਿਚ ਆਤਮਕ ਜੀਵਨ ਦੇਣ ਵਾਲਾ ਨਾਮ-ਜਲ ਇਕੱਠਾ ਕਰ ਸਕਾਂ।੧।

ਹੇ ਭਾਈ! ਜਿਸ ਮਨ੝ੱਖ ਦੇ ਪੱਖ ਵਿਚ ਪਰਮਾਤਮਾ ਆਪ ਹ੝ੰਦਾ ਹੈ, ਉਸ ਮਨ੝ੱਖ ਦੀ ਕੋਈ ਹੋਰ ਮਨ੝ੱਖ ਬਰਾਬਰੀ ਨਹੀਂ ਕਰ ਸਕਦਾ। ਹੇ ਨਾਨਕ! (ਆਖ-ਹੇ ਭਾਈ!) ਜਿਸ ਪਰਮਾਤਮਾ ਦਾ ਨਾਮ ਸਿਮਰਦਿਆਂ ਮੌਤ ਦਾ ਸਹਮ ਮ੝ੱਕ ਜਾਂਦਾ ਹੈ (ਆਤਮਕ ਮੌਤ ਨੇੜੇ ਨਹੀਂ ਢ੝ਕਦੀ), ਤੂੰ ਭੀ ਉਸ ਦਾ ਨਾਮ ਸਿਮਰਿਆ ਕਰ।੨।੨।੩੩।

dhhanaasaree mehalaa 5 ||

bheae kirapaal dhaeiaal gobi(n)dhaa a(n)mrith ridhai si(n)chaaee || nav nidhh ridhh sidhh har laag rehee jan paaee ||1||

sa(n)than ko anadh sagal hee jaaee || grihi baahar t(h)aakur bhagathan kaa rav rehiaa srab t(h)aaee ||1|| rehaao ||

thaa ko koe n pahuchanehaaraa jaa kai a(n)g gusaaee || jam kee thraas mittai jis simarath naanak naam dhhiaaee ||2||2||33||

Dhanaasaree, Fifth Mehla:

The Lord of the Universe has become kind and merciful; His Ambrosial Nectar permeates my heart. The nine treasures, riches and the miraculous spiritual powers of the Siddhas cling to the feet of the Lord's humble servant. ||1||

The Saints are in ecstasy everywhere. Within the home, and outside as well, the Lord and Master of His devotees is totally pervading and permeating everywhere. ||1||Pause||

No one can equal one who has the Lord of the Universe on his side. The fear of the Messenger of Death is eradicated, remembering Him in meditation; Nanak meditates on the Naam, the Name of the Lord. ||2||2||33||