Darpan 829-4
SikhToTheMAX Hukamnama August 30, 2007 SriGranth
| |
ਰਾਗ ਬਿਲਾਵਲ ਮਹਲਾ ੫ ਦਪਦੇ ਘਰ ੯ ੴ ਸਤਿਗਰ ਪਰਸਾਦਿ ॥ ਆਪਹਿ ਮੇਲਿ ਲਝ ॥ ਜਬ ਤੇ ਸਰਨਿ ਤਮਾਰੀ ਆਝ ਤਬ ਤੇ ਦੋਖ ਗਝ ॥੧॥ ਰਹਾਉ ॥ ਤਜਿ ਅਭਿਮਾਨ ਅਰ ਚਿੰਤ ਬਿਰਾਨੀ ਸਾਧਹ ਸਰਨ ਪਝ ॥ ਜਪਿ ਜਪਿ ਨਾਮ ਤਮਹਹਾਰੋ ਪਰੀਤਮ ਤਨ ਤੇ ਰੋਗ ਖਝ ॥੧॥ ਮਹਾ ਮਗਧ ਅਜਾਨ ਅਗਿਆਨੀ ਰਾਖੇ ਧਾਰਿ ਦਝ ॥ ਕਹ ਨਾਨਕ ਗਰ ਪੂਰਾ ਭੇਟਿਓ ਆਵਨ ਜਾਨ ਰਹੇ ॥੨॥੧॥੧੨੬॥ | |
raag bilaaval mehalaa 5 dhupadhae ghar 9 ik oa(n)kaar sathigur prasaadh || aapehi mael leae || jab thae saran thumaaree aaeae thab thae dhokh geae ||1|| rehaao || thaj abhimaan ar chi(n)th biraanee saadhheh saran peae || jap jap naam thumhaaro preetham than thae rog kheae ||1|| mehaa mugadhh ajaan agiaanee raakhae dhhaar dheae || kahu naanak gur pooraa bhaettiou aavan jaan rehae ||2||1||126|| | |
Raag Bilaaval, Fifth Mehla, Du-Paday, Ninth House: One Universal Creator God. By The Grace Of The True Guru: He Himself merges us with Himself. When I came to Your Sanctuary, my sins vanished. ||1||Pause|| Renouncing egotistical pride and other anxieties, I have sought the Sanctuary of the Holy Saints. Chanting, meditating on Your Name, O my Beloved, disease is eradicated from my body. ||1|| Even utterly foolish, ignorant and thoughtless persons have been saved by the Kind Lord. Says Nanak, I have met the Perfect Guru; my comings and goings have ended. ||2||1||126|| | |
ਪਦਅਰਥ: ਆਪਹਿ—ਆਪਿ ਹੀ {ਕਰਿਆ ਵਿਸ਼ੇਸ਼ਣ 'ਹਿ' ਹੀ ਦੇ ਕਾਰਨ ਲਫ਼ਜ਼ 'ਆਪਿ' ਦੀ 'ਿ' ਉੱਡ ਜਾਂਦੀ ਹੈ}। ਤੇ—ਤੋਂ। ਦੋਖ—ਝਬ ਵਿਕਾਰ।੧।ਰਹਾਉ। ਅਰ—ਅਤੇ। ਤਜਿ—ਤਿਆਗ ਕੇ। ਚਿੰਤ ਬਿਰਾਨੀ—ਬਿਗਾਨੀ ਆਸ ਦਾ ਖ਼ਿਆਲ। ਸਾਧਹ—ਸੰਤ ਜਨਾਂ ਦੀ। ਜਪਿ—ਜਪਿ ਕੇ। ਪਰੀਤਮ—ਹੇ ਪਰੀਤਮ! ਖਝ—ਨਾਸ ਹੋ ਗਝ ਹਨ।੧। ਮਗਧ—ਮੂਰਖ। ਦਝ—ਦਇਆ। ਧਾਰਿ—ਧਾਰ ਕੇ, ਕਰ ਕੇ। ਭੇਟਿਓ—ਮਿਲਿਆ। ਰਹੇ—ਮੱਕ ਗਝ।੨। ਅਰਥ: ਹੇ ਪਰਭੂ! ਜਦੋਂ ਤੋਂ (ਜਿਹੜੇ ਮਨੱਖ) ਤੇਰੀ ਸਰਨ ਆਉਂਦੇ ਹਨ, ਤਦੋਂ ਤੋਂ (ਉਹਨਾਂ ਦੇ ਸਾਰੇ) ਪਾਪ ਦੂਰ ਹੋ ਜਾਂਦੇ ਹਨ, ਕਿਉਂਕਿ ਤੂੰ ਆਪ ਹੀ ਉਹਨਾਂ ਨੂੰ ਆਪਣੇ ਚਰਨਾਂ ਵਿਚ ਮਿਲਾ ਲੈਂਦਾ ਹੈਂ।੧।ਰਹਾਉ। (ਹੇ ਪਰਭੂ! ਜਿਨਹਾਂ ਨੂੰ ਤੂੰ ਆਪਣੇ ਚਰਨਾਂ ਵਿਚ ਜੋੜਦਾ ਹੈਂ, ਉਹ ਮਨੱਖ) ਅਹੰਕਾਰ ਛੱਡ ਕੇ ਅਤੇ ਬਿਗਾਨੀ ਆਸ ਦਾ ਖ਼ਿਆਲ ਛੱਡ ਕੇ ਸੰਤ ਜਨਾਂ ਦੀ ਸਰਨ ਆ ਪੈਂਦੇ ਹਨ, ਅਤੇ, ਹੇ ਪਰੀਤਮ! ਸਦਾ ਤੇਰਾ ਨਾਮ ਜਪ ਜਪ ਕੇ ਉਹਨਾਂ ਦੇ ਸਰੀਰ ਵਿਚੋਂ ਸਾਰੇ ਰੋਗ ਨਾਸ ਹੋ ਜਾਂਦੇ ਹਨ।੧। (ਹੇ ਪਰਭੂ! ਜੇਹੜੇ ਮਨੱਖ ਤੇਰੀ ਕਿਰਪਾ ਨਾਲ ਸੰਤ ਜਨਾਂ ਦੀ ਸ਼ਰਨੀ ਪੈਂਦੇ ਹਨ, ਉਹਨਾਂ) ਵੱਡੇ ਵੱਡੇ ਮੂਰਖਾਂ ਅੰਞਾਣਾਂ ਅਤੇ ਅਗਿਆਨੀਆਂ ਨੂੰ ਭੀ ਤੂੰ ਦਇਆ ਕਰ ਕੇ (ਵਿਕਾਰਾਂ ਰੋਗਾਂ ਤੋਂ) ਬਚਾ ਲੈਂਦਾ ਹੈਂ। ਹੇ ਨਾਨਕ! ਆਖ-(ਹੇ ਭਾਈ! ਜਿਨਹਾਂ ਮਨੱਖਾਂ ਨੂੰ) ਪੂਰਾ ਗਰੂ ਮਿਲ ਪੈਂਦਾ ਹੈ, (ਉਹਨਾਂ ਦੇ) ਜਨਮ ਮਰਨ ਦੇ ਗੇੜ ਮੱਕ ਜਾਂਦੇ ਹਨ।੨।੧।੧੨੬। ਨੋਟ: ਨਵੇਂ ਸੰਗਰਹ ਦਾ ਇਹ ਪਹਿਲਾ ਸ਼ਬਦ ਹੈ। |