Darpan: Difference between revisions

From SikhiWiki
Jump to navigationJump to search
No edit summary
No edit summary
Line 1: Line 1:
{|style="border: 1px solid #FFDEAD; color: #000; background-color: #FFFAF0; padding: .4em .9em .9em; margin-top:.0em; margin-bottom:.3em; text-align: left;font-size: 140%;  margin: 0;"  
{|style="border: 1px solid #FFDEAD; color: #000; background-color: #FFFAF0; padding: .4em .9em .9em; margin-top:.0em; margin-bottom:.3em; text-align: left;font-size: 140%;  margin: 0;"  
|colspan=2|<h1 style="margin: 0; background-color:#FFFACD; font-size: 80%; font-weight:normal; text-align: center; border: 1px solid #FFDEAD;  margin-top:.0em; margin-bottom:.3em; padding:0.2em 0.4em; color:#FF6600">
|colspan=2|<h1 style="margin: 0; background-color:#FFFACD; font-size: 80%; font-weight:normal; text-align: center; border: 1px solid #FFDEAD;  margin-top:.0em; margin-bottom:.3em; padding:0.2em 0.4em; color:#FF6600">
{{Hukamlong|January 12, 2007|677|29409|0677|2582}}</h1>
{{Hukamlong|January 14, 2007|800|34170|0800|3005}}</h1>
|-
|-
|colspan=2|<font color=Maroon>
|colspan=2|<font color=Maroon>
ਧਨਾਸਰੀ ਮਹਲਾ 5
ਬਿਲਾਵਲ੝ ਮਹਲਾ 4


ਜਹ ਜਹ ਪੇਖਉ ਤਹ ਹਜੂਰਿ ਦੂਰਿ ਕਤਹ੝ ਨ ਜਾਈ ਰਵਿ ਰਹਿਆ ਸਰਬਤ੝ਰ ਮੈ ਮਨ ਸਦਾ ਧਿਆਈ ॥1॥  
ਅਨਦ ਮੂਲ੝ ਧਿਆਇਓ ਪ੝ਰਖੋਤਮ੝ ਅਨਦਿਨ੝ ਅਨਦ ਅਨੰਦੇ ਧਰਮ ਰਾਇ ਕੀ ਕਾਣਿ ਚ੝ਕਾਈ ਸਭਿ ਚੂਕੇ ਜਮ ਕੇ ਛੰਦੇ ॥1॥  


ਈਤ ਊਤ ਨਹੀ ਬੀਛ੝ੜੈ ਸੋ ਸੰਗੀ ਗਨੀਝ ॥ ਬਿਨਸਿ ਜਾਇ ਜੋ ਨਿਮਖ ਮਹਿ ਸੋ ਅਲਪ ਸ੝ਖ੝ ਭਨੀਝ ॥ ਰਹਾਉ ॥  
ਜਪਿ ਮਨ ਹਰਿ ਹਰਿ ਨਾਮ੝ ਗ੝ੋਬਿੰਦੇ ਵਡਭਾਗੀ ਗ੝ਰ੝ ਸਤਿਗ੝ਰ੝ ਪਾਇਆ ਗ੝ਣ ਗਾਝ ਪਰਮਾਨੰਦੇ ॥1॥ ਰਹਾਉ ॥  


ਪ੝ਰਤਿਪਾਲੈ ਅਪਿਆਉ ਦੇਇ ਕਛ੝ ਊਨ ਨ ਹੋਈ ਸਾਸਿ ਸਾਸਿ ਸੰਮਾਲਤਾ ਮੇਰਾ ਪ੝ਰਭ੝ ਸੋਈ ॥2॥  
ਸਾਕਤ ਮੂੜ ਮਾਇਆ ਕੇ ਬਧਿਕ ਵਿਚਿ ਮਾਇਆ ਫਿਰਹਿ ਫਿਰੰਦੇ ਤ੝ਰਿਸਨਾ ਜਲਤ ਕਿਰਤ ਕੇ ਬਾਧੇ ਜਿਉ ਤੇਲੀ ਬਲਦ ਭਵੰਦੇ ॥2॥  


ਅਛਲ ਅਛੇਦ ਅਪਾਰ ਪ੝ਰਭ ਊਚਾ ਜਾ ਕਾ ਰੂਪ੝ ਜਪਿ ਜਪਿ ਕਰਹਿ ਅਨੰਦ੝ ਜਨ ਅਚਰਜ ਆਨੂਪ੝ ॥3॥  
ਗ੝ਰਮ੝ਖਿ ਸੇਵ ਲਗੇ ਸੇ ਉਧਰੇ ਵਡਭਾਗੀ ਸੇਵ ਕਰੰਦੇ ਜਿਨ ਹਰਿ ਜਪਿਆ ਤਿਨ ਫਲ੝ ਪਾਇਆ ਸਭਿ ਤੂਟੇ ਮਾਇਆ ਫੰਦੇ ॥3॥  


ਸਾ ਮਤਿ ਦੇਹ੝ ਦਇਆਲ ਪ੝ਰਭ ਜਿਤ੝ ਤ੝ਮਹਿ ਅਰਾਧਾ ਨਾਨਕ੝ ਮੰਗੈ ਦਾਨ੝ ਪ੝ਰਭ ਰੇਨ ਪਗ ਸਾਧਾ 4॥3॥27॥
ਆਪੇ ਠਾਕ੝ਰ੝ ਆਪੇ ਸੇਵਕ੝ ਸਭ੝ ਆਪੇ ਆਪਿ ਗੋਵਿੰਦੇ ਜਨ ਨਾਨਕ ਆਪੇ ਆਪਿ ਸਭ੝ ਵਰਤੈ ਜਿਉ ਰਾਖੈ ਤਿਵੈ ਰਹੰਦੇ ॥4॥6॥
      
      
|-
|-
|colspan=2|<font color=red>
|colspan=2|<font color=red>
ਪਦਅਰਥ: ਜਹ ਜਹ—ਜਿੱਥੇ ਜਿੱਥੇ। ਪੇਖਉ—ਪੇਖਉਂ, ਮੈਂ ਦੇਖਦਾ ਹਾਂ। ਤਹ—ਉੱਥੇ। ਹਜੂਰਿ—ਅੰਗ—ਸੰਗ, ਹਾਜ਼ਰ। ਕਤਹ੝ ਜਾਈ—ਕਿਸੇ ਭੀ ਥਾਂ ਤੋਂ। ਜਾਈ—ਥਾਂ। ਰਵਿ ਰਹਿਆ—ਵੱਸ ਰਿਹਾ ਹੈ। ਸਰਬਤ੝ਰ ਮੈ—ਸਭਨਾਂ ਵਿਚ। ਮਨ—ਹੇ ਮਨ!।੧।
ਪਦਅਰਥ: ਅਨਦ ਮੂਲ੝—ਆਨੰਦ ਦਾ ਸੋਮਾ। ਪ੝ਰਖੋਤਮ੝—ਉੱਤਮ ਪ੝ਰਖ। ਅਨਦਿਨ੝—ਹਰ ਰੋਜ਼, ਹਰ ਵੇਲੇ। ਅਨੰਦੇ—ਆਨੰਦ ਵਿਚ ਹੀ। ਕਾਣਿ—ਮ੝ਥਾਜੀ, ਧੌਂਸ, ਡਰ। ਸਭਿ—ਸਾਰੇ। ਚੂਕੇ—ਮ੝ੱਕ ਗਝ। ਛੰਦੇ—ਖ਼੝ਸ਼ਾਮਦਾਂ, ਮ੝ਲਾਹਜ਼ੇ।੧।


ਈਤ—ਇਸ ਲੋਕ ਵਿਚ। ਊਤ—ਪਰਲੋਕ ਵਿਚ। ਬੀਛੜੈ—ਵਿਛ੝ੜਦਾ। ਸੰਗੀ—ਸਾਥੀ। ਗਨੀਝ—ਸਮਝਣਾ ਚਾਹੀਦਾ ਹੈ। ਨਿਮਖ—ਅੱਖ ਝਮਕਣ ਜਿਤਨਾ ਸਮਾ। ਅਲਪ—ਛੋਟਾ, ਥੋੜਾ, ਹੋਛਾ। ਭਨੀਝ—ਆਖਣਾ ਚਾਹੀਦਾ ਹੈ।ਰਹਾਉ।
ਮਨ—ਹੇ ਮਨ! ਗਬਿੰਦੇ—{ਅੱਖਰ 'ਗ' ਦੇ ਨਾਲ ਦੋ ਲਗਾਂ ਹਨ— ੋ ਅਤੇ ੝। ਅਸਲ ਲਫ਼ਜ਼ 'ਗੋਬਿੰਦੇ' ਹੈ, ਇਥੇ 'ਗ੝ਬਿੰਦੇ' ਪੜ੝ਹਨਾ ਹੈ}। ਪਰਮਾਨੰਦੇ—ਸਭ ਤੋਂ ਉੱਚੇ ਆਨੰਦ ਦੇ ਮਾਲਕ—ਪ੝ਰਭੂ ਦੇ।੧।ਰਹਾਉ।


ਅਪਿਆਉ—ਰਸ ਆਦਿਕ ਖ਼੝ਰਾਕ। ਊਨ—ਕਮੀ, ਥ੝ੜ। ਸਾਸਿ ਸਾਸਿ—ਹਰੇਕ ਸਾਹ ਦੇ ਨਾਲ।੨।
ਸਾਕਤ—ਪਰਮਾਤਮਾ ਨਾਲੋਂ ਟ੝ੱਟੇ ਹੋਝ। ਮੂੜ—ਮੂਰਖ। ਬਧਿਕ—ਬੱਝੇ ਹੋਝ। ਫਿਰਹਿ—ਫਿਰਦੇ ਹਨ। ਤ੝ਰਿਸਨਾ—ਲਾਲਚ (ਦੀ ਅੱਗ)। ਕਿਰਤ—ਪਿਛਲੇ ਕੀਤੇ ਕਰਮ। ਕੇ—ਦੇ।੨।


ਅਛਲ—ਜਿਸ ਨੂੰ ਧੋਖਾ ਨਹੀਂ ਦਿੱਤਾ ਜਾ ਸਕਦਾ। ਅਛੇਦ—ਜਿਸ ਨੂੰ ਵਿੰਨਿ੝ਹਆ ਨਾਹ ਜਾ ਸਕੇ। ਜਾ ਕਾ ਰੂਪ੝—ਜਿਸ ਦੀ ਹਸਤੀ। ਜਪਿ—ਜਪ ਕੇ। ਜਨ—ਸੇਵਕ, ਭਗਤ। ਆਨੂਪ੝—ਜਿਸ ਦੇ ਬਰਾਬਰ ਦਾ ਹੋਰ ਕੋਈ ਨਹੀਂ।੩।
ਗ੝ਰਮ੝ਖਿ—ਗ੝ਰੂ ਦੀ ਸਰਨ ਪੈ ਕੇ। ਸੇ—ਉਹ ਬੰਦੇ {ਬਹ੝-ਵਚਨ}। ਉਧਰੇ—(ਤ੝ਰਿਸ਼ਨਾ ਦੀ ਅੱਗ ਵਿਚ ਸੜਨ ਤੋਂ) ਬਚ ਜਾਂਦੇ ਹਨ। ਸੇਵ—ਸੇਵਾ—ਭਗਤੀ। ਸਭਿ ਫੰਦੇ—ਸਾਰੀਆਂ ਫਾਹੀਆਂ।੩।


ਸਾ—ਉਹ {ਇਸਤ੝ਰੀ ਲਿੰਗ}। ਪ੝ਰਭ—ਹੇ ਪ੝ਰਭੂ! ਜਿਤ੝—ਜਿਸ (ਮਤਿ) ਦੀ ਰਾਹੀਂ। ਰੇਨ—ਧੂੜ। ਪਗ—ਪੈਰ।੪।
ਆਪੇ—ਆਪ ਹੀ। ਸਭ੝—ਹਰ ਥਾਂ। ਵਰਤੈ—ਮੌਜੂਦ ਹੈ।੪।


ਅਰਥ: ਹੇ ਭਾਈ! ਉਸ (ਪਰਮਾਤਮਾ) ਨੂੰ ਹੀ (ਅਸਲ) ਸਾਥੀ ਸਮਝਣਾ ਚਾਹੀਦਾ ਹੈ, (ਜੇਹੜਾ ਸਾਥੋਂ) ਇਸ ਲੋਕ ਵਿਚ ਪਰਲੋਕ ਵਿਚ (ਕਿਤੇ ਭੀ) ਵੱਖਰਾ ਨਹੀਂ ਹ੝ੰਦਾ। ਉਸ ਸ੝ਖ ਨੂੰ ਹੋਛਾ ਸ੝ਖ ਆਖਣਾ ਚਾਹੀਦਾ ਹੈ ਜੇਹੜਾ ਅੱਖ ਝਮਕਣ ਦੇ ਸਮੇ ਵਿਚ ਹੀ ਮ੝ੱਕ ਜਾਂਦਾ ਹੈ।ਰਹਾਉ।
ਅਰਥ: ਹੇ (ਮੇਰੇ) ਮਨ! ਹਰੀ ਗੋਬਿੰਦ ਦਾ ਨਾਮ ਸਦਾ ਜਪਿਆ ਕਰ। ਜਿਸ ਵੱਡੇ ਭਾਗਾਂ ਵਾਲੇ ਮਨ੝ੱਖ ਨੂੰ ਗ੝ਰੂ ਮਿਲ ਪਿਆ, ਉਹ ਸਭ ਤੋਂ ਉੱਚੇ ਆਨੰਦ ਦੇ ਮਾਲਕ-ਪ੝ਰਭੂ ਦੇ ਗ੝ਣ ਗਾਂਦਾ ਹੈ (ਸੋ, ਹੇ ਮਨ! ਗ੝ਰੂ ਦੀ ਸਰਨ ਪਉ)।੧।ਰਹਾਉ।


ਹੇ ਭਾਈ! ਮੈਂ ਜਿੱਥੇ ਜਿੱਥੇ ਵੇਖਦਾ ਹਾਂ ਉੱਥੇ ਉੱਥੇ ਹੀ ਪਰਮਾਤਮਾ ਹਾਜ਼ਰ-ਨਾਜ਼ਰ ਹੈ, ਉਹ ਕਿਸੇ ਥਾਂ ਤੋਂ ਭੀ ਦੂਰ ਨਹੀਂ ਹੈ। ਹੇ (ਮੇਰੇ) ਮਨ! ਤੂੰ ਸਦਾ ਉਸ ਪ੝ਰਭੂ ਨੂੰ ਸਿਮਰਿਆ ਕਰ, ਜੇਹੜਾ ਸਭਨਾਂ ਵਿਚ ਵੱਸ ਰਿਹਾ ਹੈ।੧।
ਹੇ ਮਨ! ਜਿਸ ਮਨ੝ੱਖ ਨੇ ਆਨੰਦ ਦੇ ਸੋਮੇ ਉੱਤਮ ਪ੝ਰਖ ਪ੝ਰਭੂ ਦਾ ਨਾਮ ਸਿਮਰਿਆ, ਉਹ ਹਰ ਵੇਲੇ ਆਨੰਦ ਹੀ ਆਨੰਦ ਵਿਚ ਲੀਨ ਰਹਿੰਦਾ ਹੈ, ਉਸ ਨੂੰ ਧਰਮਰਾਜ ਦੀ ਮ੝ਥਾਜੀ ਨਹੀਂ ਰਹਿੰਦੀ, ਉਹ ਮਨ੝ੱਖ ਜਮਰਾਜ ਦੇ ਭੀ ਸਾਰੇ ਡਰ ਮ੝ਕਾ ਦੇਂਦਾ ਹੈ।੧।


ਹੇ ਭਾਈ! ਮੇਰਾ ਉਹ ਪ੝ਰਭੂ ਭੋਜਨ ਦੇ ਕੇ (ਸਭ ਨੂੰ) ਪਾਲਦਾ ਹੈ, (ਉਸ ਦੀ ਕਿਰਪਾ ਨਾਲ) ਕਿਸੇ ਚੀਜ਼ ਦੀ ਥ੝ੜ ਨਹੀਂ ਰਹਿੰਦੀ। ਉਹ ਪ੝ਰਭੂ (ਸਾਡੇ) ਹਰੇਕ ਸਾਹ ਦੇ ਨਾਲ ਨਾਲ ਸਾਡੀ ਸੰਭਾਲ ਕਰਦਾ ਰਹਿੰਦਾ ਹੈ।੨।
ਹੇ ਮਨ! ਪਰਮਾਤਮਾ ਨਾਲੋਂ ਟ੝ੱਟੇ ਹੋਝ ਮੂਰਖ ਮਨ੝ੱਖ ਮਾਇਆ (ਦੇ ਮੋਹ) ਵਿਚ ਬੱਝੇ ਰਹਿੰਦੇ ਹਨ, ਅਤੇ ਮਾਇਆ ਦੀ ਖ਼ਾਤਰ ਹੀ ਸਦਾ ਭਟਕਦੇ ਰਹਿੰਦੇ ਹਨ। ਆਪਣੇ ਕੀਤੇ ਕਰਮਾਂ ਦੇ ਸੰਸਕਾਰਾਂ ਦੇ ਬੱਝੇ ਹੋਝ ਉਹ ਮਨ੝ੱਖ ਤ੝ਰਿਸ਼ਨਾ (ਦੀ ਅੱਗ) ਵਿਚ ਸੜਦੇ ਰਹਿੰਦੇ ਹਨ ਅਤੇ (ਜਨਮ ਮਰਨ ਦੇ ਗੇੜ ਵਿਚ) ਭੌਂਦੇ ਰਹਿੰਦੇ ਹਨ ਜਿਵੇਂ ਤੇਲੀਆਂ ਦੇ ਬਲਦ ਕੋਹਲੂ ਦ੝ਆਲੇ ਸਦਾ ਭੌਂਦੇ ਹਨ।੨।


ਹੇ ਭਾਈ! ਜੇਹੜਾ ਪ੝ਰਭੂ ਛਲਿਆ ਨਹੀਂ ਜਾ ਸਕਦਾ, ਨਾਸ ਨਹੀਂ ਕੀਤਾ ਜਾ ਸਕਦਾ, ਜਿਸ ਦੀ ਹਸਤੀ ਸਭ ਤੋਂ ਉੱਚੀ ਹੈ, ਤੇ ਹੈਰਾਨ ਕਰਨ ਵਾਲੀ ਹੈ, ਜਿਸ ਦੇ ਬਰਾਬਰ ਦਾ ਹੋਰ ਕੋਈ ਨਹੀਂ, ਉਸ ਦੇ ਭਗਤ ਉਸ ਦਾ ਨਾਮ ਜਪ ਜਪ ਕੇ ਆਤਮਕ ਆਨੰਦ ਮਾਣਦੇ ਰਹਿੰਦੇ ਹਨ।੩।
ਹੇ ਮਨ! ਜੇਹੜੇ ਮਨ੝ੱਖ ਗ੝ਰੂ ਦੀ ਸਰਨ ਪੈ ਕੇ ਪ੝ਰਭੂ ਦੀ ਸੇਵਾ-ਭਗਤੀ ਵਿਚ ਲੱਗ ਪਝ, ਉਹ (ਤ੝ਰਿਸ਼ਨਾ ਦੀ ਅੱਗ ਵਿਚ ਸੜਨ ਤੋਂ) ਬਚ ਗਝ। (ਪਰ, ਹੇ ਮਨ!) ਵੱਡੇ ਭਾਗਾਂ ਵਾਲੇ ਮਨ੝ੱਖ ਹੀ ਸੇਵਾ-ਭਗਤੀ ਕਰਦੇ ਹਨ। ਜਿਨ੝ਹਾਂ ਮਨ੝ੱਖਾਂ ਨੇ ਪਰਮਾਤਮਾ ਦਾ ਨਾਮ ਜਪਿਆ, ਉਹਨਾਂ ਨੇ (ਤ੝ਰਿਸ਼ਨਾ-ਅੱਗ ਵਿਚ ਸੜਨ ਤੋਂ ਬਚਣ ਦਾ) ਫਲ ਪ੝ਰਾਪਤ ਕਰ ਲਿਆ। ਉਹਨਾਂ ਦੀਆਂ ਮਾਇਆ ਦੀਆਂ ਸਾਰੀਆਂ ਹੀ ਫਾਹੀਆਂ ਟ੝ੱਟ ਜਾਂਦੀਆਂ ਹਨ।੩।


ਹੇ ਦਇਆ ਦੇ ਘਰ ਪ੝ਰਭੂ! ਮੈਨੂੰ ਉਹ ਸਮਝ ਬਖ਼ਸ਼ ਜਿਸ ਦੀ ਬਰਕਤਿ ਨਾਲ ਮੈਂ ਤੈਨੂੰ ਹੀ ਸਿਮਰਦਾ ਰਹਾਂ। ਹੇ ਪ੝ਰਭੂ! ਨਾਨਕ (ਤੇਰੇ ਪਾਸੋਂ) ਤੇਰੇ ਸੰਤ ਜਨਾਂ ਦੇ ਚਰਨਾਂ ਦੀ ਧੂੜ ਮੰਗਦਾ ਹੈ।੪।੩।੨੭।
(ਪਰ ਹੇ ਮਨ!) ਪ੝ਰਭੂ ਆਪ ਹੀ (ਜੀਵਾਂ ਦਾ) ਮਾਲਕ ਹੈ (ਸਭ ਵਿਚ ਵਿਆਪਕ ਹੋ ਕੇ) ਆਪ ਹੀ (ਆਪਣੀ) ਸੇਵਾ-ਭਗਤੀ ਕਰਨ ਵਾਲਾ ਹੈ, ਹਰ ਥਾਂ ਗੋਬਿੰਦ-ਪ੝ਰਭੂ ਆਪ ਹੀ ਆਪ ਮੌਜੂਦ ਹੈ। ਹੇ ਦਾਸ ਨਾਨਕ! ਹਰ ਥਾਂ ਪ੝ਰਭੂ ਆਪ ਹੀ ਆਪ ਵੱਸ ਰਿਹਾ ਹੈ। ਜਿਵੇਂ ਉਹ (ਜੀਵਾਂ ਨੂੰ) ਰੱਖਦਾ ਹੈ ਉਸੇ ਤਰ੝ਹਾਂ ਹੀ ਜੀਵ ਜੀਵਨ ਨਿਰਬਾਹ ਕਰਦੇ ਹਨ (ਕੋਈ ਉਸ ਦਾ ਸਿਮਰਨ ਕਰਦੇ ਹਨ, ਕੋਈ ਮਾਇਆ ਵਿਚ ਭਟਕਦੇ ਹਨ)।੪।੬।


|-
|-
|colspan=2|<font color=green>
|colspan=2|<font color=green>
dhhanaasaree mehalaa 5 ||
bilaaval mehalaa 4 ||


jeh jeh paekho theh hajoor dhoor kathahu n jaaee ||
anadh mool dhhiaaeiou purakhotham anadhin anadh ana(n)dhae ||
rav rehiaa sarabathr mai man sadhaa dhhiaaee ||1||
dhharam raae kee kaan chukaaee sabh chookae jam kae shha(n)dhae ||1||


eeth ooth nehee beeshhurrai so sa(n)gee ganeeai ||
jap man har har naam guobi(n)dhae ||
binas jaae jo nimakh mehi so alap sukh bhaneeai || rehaao ||
vaddabhaagee gur sathigur paaeiaa gun gaaeae paramaana(n)dhae ||1|| rehaao ||


prathipaalai apiaao dhaee kashh oon n hoee ||
saakath moorr maaeiaa kae badhhik vich maaeiaa firehi fira(n)dhae ||
saas saas sa(n)maalathaa maeraa prabh soee ||2||
thrisanaa jalath kirath kae baadhhae jio thaelee baladh bhava(n)dhae ||2||


ashhal ashhaedh apaar prabh oochaa jaa kaa roop ||
guramukh saev lagae sae oudhharae vaddabhaagee saev kara(n)dhae ||
jap jap karehi ana(n)dh jan acharaj aanoop ||3||
jin har japiaa thin fal paaeiaa sabh thoottae maaeiaa fa(n)dhae ||3||


saa math dhaehu dhaeiaal prabh jith thumehi araadhhaa ||
aapae t(h)aakur aapae saevak sabh aapae aap govi(n)dhae ||
naanak ma(n)gai dhaan prabh raen pag saadhhaa ||4||3||27||
jan naanak aapae aap sabh varathai jio raakhai thivai reha(n)dhae ||4||6||


|-
|-
|colspan=2|<font color=Blue>
|colspan=2|<font color=Blue>
Dhanaasaree, Fifth Mehla:
Bilaaval, Fourth Mehla:


Wherever I look, there I see Him present; He is never far away.
I meditate on the source of bliss, the Sublime Primal Being; night and day, I am in ecstasy and bliss.
He is all-pervading, everywhere; O my mind, meditate on Him forever. ||1||
The Righteous Judge of Dharma has no power over me; I have cast off all subservience to the Messenger of Death. ||1||


He alone is called your companion, who will not be separated from you, here or hereafter.
Meditate, O mind, on the Naam, the Name of the Lord of the Universe.
That pleasure, which passes away in an instant, is trivial. ||Pause||
By great good fortune, I have found the Guru, the True Guru; I sing the Glorious Praises of the Lord of supreme bliss. ||1||Pause||


He cherishes us, and gives us sustenance; He does not lack anything.
The foolish faithless cynics are held captive by Maya; in Maya, they continue wandering, wandering around.
With each and every breath, my God takes care of His creatures. ||2||
Burnt by desire, and bound by the karma of their past actions, they go round and round, like the ox at the mill press. ||2||


God is undeceiveable, impenetrable and infinite; His form is lofty and exalted.
The Gurmukhs, who focus on serving the Guru, are saved; by great good fortune, they perform service.
Chanting and meditating on the embodiment of wonder and beauty, His humble servants are in bliss. ||3||
Those who meditate on the Lord obtain the fruits of their rewards, and the bonds of Maya are all broken. ||3||


Bless me with such understanding, O Merciful Lord God, that I might remember You.
He Himself is the Lord and Master, and He Himself is the servant. The Lord of the Universe Himself is all by Himself.
Nanak begs God for the gift of the dust of the feet of the Saints. ||4||3||27||
O servant Nanak, He Himself is All-pervading; as He keeps us, we remain. ||4||6||


|}
|}

Revision as of 20:39, 13 January 2007

SikhToTheMAX   Hukamnama January 14, 2007   SriGranth
SearchGB    Audio    Punjabi   
from SGGS Page 800    SriGuruGranth    Link

ਬਿਲਾਵਲ੝ ਮਹਲਾ 4 ॥

ਅਨਦ ਮੂਲ੝ ਧਿਆਇਓ ਪ੝ਰਖੋਤਮ੝ ਅਨਦਿਨ੝ ਅਨਦ ਅਨੰਦੇ ॥ ਧਰਮ ਰਾਇ ਕੀ ਕਾਣਿ ਚ੝ਕਾਈ ਸਭਿ ਚੂਕੇ ਜਮ ਕੇ ਛੰਦੇ ॥1॥

ਜਪਿ ਮਨ ਹਰਿ ਹਰਿ ਨਾਮ੝ ਗ੝ੋਬਿੰਦੇ ॥ ਵਡਭਾਗੀ ਗ੝ਰ੝ ਸਤਿਗ੝ਰ੝ ਪਾਇਆ ਗ੝ਣ ਗਾਝ ਪਰਮਾਨੰਦੇ ॥1॥ ਰਹਾਉ ॥

ਸਾਕਤ ਮੂੜ ਮਾਇਆ ਕੇ ਬਧਿਕ ਵਿਚਿ ਮਾਇਆ ਫਿਰਹਿ ਫਿਰੰਦੇ ॥ ਤ੝ਰਿਸਨਾ ਜਲਤ ਕਿਰਤ ਕੇ ਬਾਧੇ ਜਿਉ ਤੇਲੀ ਬਲਦ ਭਵੰਦੇ ॥2॥

ਗ੝ਰਮ੝ਖਿ ਸੇਵ ਲਗੇ ਸੇ ਉਧਰੇ ਵਡਭਾਗੀ ਸੇਵ ਕਰੰਦੇ ॥ ਜਿਨ ਹਰਿ ਜਪਿਆ ਤਿਨ ਫਲ੝ ਪਾਇਆ ਸਭਿ ਤੂਟੇ ਮਾਇਆ ਫੰਦੇ ॥3॥

ਆਪੇ ਠਾਕ੝ਰ੝ ਆਪੇ ਸੇਵਕ੝ ਸਭ੝ ਆਪੇ ਆਪਿ ਗੋਵਿੰਦੇ ॥ ਜਨ ਨਾਨਕ ਆਪੇ ਆਪਿ ਸਭ੝ ਵਰਤੈ ਜਿਉ ਰਾਖੈ ਤਿਵੈ ਰਹੰਦੇ ॥4॥6॥

ਪਦਅਰਥ: ਅਨਦ ਮੂਲ੝—ਆਨੰਦ ਦਾ ਸੋਮਾ। ਪ੝ਰਖੋਤਮ੝—ਉੱਤਮ ਪ੝ਰਖ। ਅਨਦਿਨ੝—ਹਰ ਰੋਜ਼, ਹਰ ਵੇਲੇ। ਅਨੰਦੇ—ਆਨੰਦ ਵਿਚ ਹੀ। ਕਾਣਿ—ਮ੝ਥਾਜੀ, ਧੌਂਸ, ਡਰ। ਸਭਿ—ਸਾਰੇ। ਚੂਕੇ—ਮ੝ੱਕ ਗਝ। ਛੰਦੇ—ਖ਼੝ਸ਼ਾਮਦਾਂ, ਮ੝ਲਾਹਜ਼ੇ।੧।

ਮਨ—ਹੇ ਮਨ! ਗਬਿੰਦੇ—{ਅੱਖਰ 'ਗ' ਦੇ ਨਾਲ ਦੋ ਲਗਾਂ ਹਨ— ੋ ਅਤੇ ੝। ਅਸਲ ਲਫ਼ਜ਼ 'ਗੋਬਿੰਦੇ' ਹੈ, ਇਥੇ 'ਗ੝ਬਿੰਦੇ' ਪੜ੝ਹਨਾ ਹੈ}। ਪਰਮਾਨੰਦੇ—ਸਭ ਤੋਂ ਉੱਚੇ ਆਨੰਦ ਦੇ ਮਾਲਕ—ਪ੝ਰਭੂ ਦੇ।੧।ਰਹਾਉ।

ਸਾਕਤ—ਪਰਮਾਤਮਾ ਨਾਲੋਂ ਟ੝ੱਟੇ ਹੋਝ। ਮੂੜ—ਮੂਰਖ। ਬਧਿਕ—ਬੱਝੇ ਹੋਝ। ਫਿਰਹਿ—ਫਿਰਦੇ ਹਨ। ਤ੝ਰਿਸਨਾ—ਲਾਲਚ (ਦੀ ਅੱਗ)। ਕਿਰਤ—ਪਿਛਲੇ ਕੀਤੇ ਕਰਮ। ਕੇ—ਦੇ।੨।

ਗ੝ਰਮ੝ਖਿ—ਗ੝ਰੂ ਦੀ ਸਰਨ ਪੈ ਕੇ। ਸੇ—ਉਹ ਬੰਦੇ {ਬਹ੝-ਵਚਨ}। ਉਧਰੇ—(ਤ੝ਰਿਸ਼ਨਾ ਦੀ ਅੱਗ ਵਿਚ ਸੜਨ ਤੋਂ) ਬਚ ਜਾਂਦੇ ਹਨ। ਸੇਵ—ਸੇਵਾ—ਭਗਤੀ। ਸਭਿ ਫੰਦੇ—ਸਾਰੀਆਂ ਫਾਹੀਆਂ।੩।

ਆਪੇ—ਆਪ ਹੀ। ਸਭ੝—ਹਰ ਥਾਂ। ਵਰਤੈ—ਮੌਜੂਦ ਹੈ।੪।

ਅਰਥ: ਹੇ (ਮੇਰੇ) ਮਨ! ਹਰੀ ਗੋਬਿੰਦ ਦਾ ਨਾਮ ਸਦਾ ਜਪਿਆ ਕਰ। ਜਿਸ ਵੱਡੇ ਭਾਗਾਂ ਵਾਲੇ ਮਨ੝ੱਖ ਨੂੰ ਗ੝ਰੂ ਮਿਲ ਪਿਆ, ਉਹ ਸਭ ਤੋਂ ਉੱਚੇ ਆਨੰਦ ਦੇ ਮਾਲਕ-ਪ੝ਰਭੂ ਦੇ ਗ੝ਣ ਗਾਂਦਾ ਹੈ (ਸੋ, ਹੇ ਮਨ! ਗ੝ਰੂ ਦੀ ਸਰਨ ਪਉ)।੧।ਰਹਾਉ।

ਹੇ ਮਨ! ਜਿਸ ਮਨ੝ੱਖ ਨੇ ਆਨੰਦ ਦੇ ਸੋਮੇ ਉੱਤਮ ਪ੝ਰਖ ਪ੝ਰਭੂ ਦਾ ਨਾਮ ਸਿਮਰਿਆ, ਉਹ ਹਰ ਵੇਲੇ ਆਨੰਦ ਹੀ ਆਨੰਦ ਵਿਚ ਲੀਨ ਰਹਿੰਦਾ ਹੈ, ਉਸ ਨੂੰ ਧਰਮਰਾਜ ਦੀ ਮ੝ਥਾਜੀ ਨਹੀਂ ਰਹਿੰਦੀ, ਉਹ ਮਨ੝ੱਖ ਜਮਰਾਜ ਦੇ ਭੀ ਸਾਰੇ ਡਰ ਮ੝ਕਾ ਦੇਂਦਾ ਹੈ।੧।

ਹੇ ਮਨ! ਪਰਮਾਤਮਾ ਨਾਲੋਂ ਟ੝ੱਟੇ ਹੋਝ ਮੂਰਖ ਮਨ੝ੱਖ ਮਾਇਆ (ਦੇ ਮੋਹ) ਵਿਚ ਬੱਝੇ ਰਹਿੰਦੇ ਹਨ, ਅਤੇ ਮਾਇਆ ਦੀ ਖ਼ਾਤਰ ਹੀ ਸਦਾ ਭਟਕਦੇ ਰਹਿੰਦੇ ਹਨ। ਆਪਣੇ ਕੀਤੇ ਕਰਮਾਂ ਦੇ ਸੰਸਕਾਰਾਂ ਦੇ ਬੱਝੇ ਹੋਝ ਉਹ ਮਨ੝ੱਖ ਤ੝ਰਿਸ਼ਨਾ (ਦੀ ਅੱਗ) ਵਿਚ ਸੜਦੇ ਰਹਿੰਦੇ ਹਨ ਅਤੇ (ਜਨਮ ਮਰਨ ਦੇ ਗੇੜ ਵਿਚ) ਭੌਂਦੇ ਰਹਿੰਦੇ ਹਨ ਜਿਵੇਂ ਤੇਲੀਆਂ ਦੇ ਬਲਦ ਕੋਹਲੂ ਦ੝ਆਲੇ ਸਦਾ ਭੌਂਦੇ ਹਨ।੨।

ਹੇ ਮਨ! ਜੇਹੜੇ ਮਨ੝ੱਖ ਗ੝ਰੂ ਦੀ ਸਰਨ ਪੈ ਕੇ ਪ੝ਰਭੂ ਦੀ ਸੇਵਾ-ਭਗਤੀ ਵਿਚ ਲੱਗ ਪਝ, ਉਹ (ਤ੝ਰਿਸ਼ਨਾ ਦੀ ਅੱਗ ਵਿਚ ਸੜਨ ਤੋਂ) ਬਚ ਗਝ। (ਪਰ, ਹੇ ਮਨ!) ਵੱਡੇ ਭਾਗਾਂ ਵਾਲੇ ਮਨ੝ੱਖ ਹੀ ਸੇਵਾ-ਭਗਤੀ ਕਰਦੇ ਹਨ। ਜਿਨ੝ਹਾਂ ਮਨ੝ੱਖਾਂ ਨੇ ਪਰਮਾਤਮਾ ਦਾ ਨਾਮ ਜਪਿਆ, ਉਹਨਾਂ ਨੇ (ਤ੝ਰਿਸ਼ਨਾ-ਅੱਗ ਵਿਚ ਸੜਨ ਤੋਂ ਬਚਣ ਦਾ) ਫਲ ਪ੝ਰਾਪਤ ਕਰ ਲਿਆ। ਉਹਨਾਂ ਦੀਆਂ ਮਾਇਆ ਦੀਆਂ ਸਾਰੀਆਂ ਹੀ ਫਾਹੀਆਂ ਟ੝ੱਟ ਜਾਂਦੀਆਂ ਹਨ।੩।

(ਪਰ ਹੇ ਮਨ!) ਪ੝ਰਭੂ ਆਪ ਹੀ (ਜੀਵਾਂ ਦਾ) ਮਾਲਕ ਹੈ (ਸਭ ਵਿਚ ਵਿਆਪਕ ਹੋ ਕੇ) ਆਪ ਹੀ (ਆਪਣੀ) ਸੇਵਾ-ਭਗਤੀ ਕਰਨ ਵਾਲਾ ਹੈ, ਹਰ ਥਾਂ ਗੋਬਿੰਦ-ਪ੝ਰਭੂ ਆਪ ਹੀ ਆਪ ਮੌਜੂਦ ਹੈ। ਹੇ ਦਾਸ ਨਾਨਕ! ਹਰ ਥਾਂ ਪ੝ਰਭੂ ਆਪ ਹੀ ਆਪ ਵੱਸ ਰਿਹਾ ਹੈ। ਜਿਵੇਂ ਉਹ (ਜੀਵਾਂ ਨੂੰ) ਰੱਖਦਾ ਹੈ ਉਸੇ ਤਰ੝ਹਾਂ ਹੀ ਜੀਵ ਜੀਵਨ ਨਿਰਬਾਹ ਕਰਦੇ ਹਨ (ਕੋਈ ਉਸ ਦਾ ਸਿਮਰਨ ਕਰਦੇ ਹਨ, ਕੋਈ ਮਾਇਆ ਵਿਚ ਭਟਕਦੇ ਹਨ)।੪।੬।

bilaaval mehalaa 4 ||

anadh mool dhhiaaeiou purakhotham anadhin anadh ana(n)dhae || dhharam raae kee kaan chukaaee sabh chookae jam kae shha(n)dhae ||1||

jap man har har naam guobi(n)dhae || vaddabhaagee gur sathigur paaeiaa gun gaaeae paramaana(n)dhae ||1|| rehaao ||

saakath moorr maaeiaa kae badhhik vich maaeiaa firehi fira(n)dhae || thrisanaa jalath kirath kae baadhhae jio thaelee baladh bhava(n)dhae ||2||

guramukh saev lagae sae oudhharae vaddabhaagee saev kara(n)dhae || jin har japiaa thin fal paaeiaa sabh thoottae maaeiaa fa(n)dhae ||3||

aapae t(h)aakur aapae saevak sabh aapae aap govi(n)dhae || jan naanak aapae aap sabh varathai jio raakhai thivai reha(n)dhae ||4||6||

Bilaaval, Fourth Mehla:

I meditate on the source of bliss, the Sublime Primal Being; night and day, I am in ecstasy and bliss. The Righteous Judge of Dharma has no power over me; I have cast off all subservience to the Messenger of Death. ||1||

Meditate, O mind, on the Naam, the Name of the Lord of the Universe. By great good fortune, I have found the Guru, the True Guru; I sing the Glorious Praises of the Lord of supreme bliss. ||1||Pause||

The foolish faithless cynics are held captive by Maya; in Maya, they continue wandering, wandering around. Burnt by desire, and bound by the karma of their past actions, they go round and round, like the ox at the mill press. ||2||

The Gurmukhs, who focus on serving the Guru, are saved; by great good fortune, they perform service. Those who meditate on the Lord obtain the fruits of their rewards, and the bonds of Maya are all broken. ||3||

He Himself is the Lord and Master, and He Himself is the servant. The Lord of the Universe Himself is all by Himself. O servant Nanak, He Himself is All-pervading; as He keeps us, we remain. ||4||6||