Darpan 754: Difference between revisions
Hari singh (talk | contribs) No edit summary |
Hari singh (talk | contribs) No edit summary |
||
Line 1: | Line 1: | ||
{|style="border: 1px solid #FFDEAD; color: #000; background-color: #FFFAF0; padding: .4em .9em .9em; margin-top:.0em; margin-bottom:.3em; text-align: left;font-size: 140%; text-align: center; margin: 0;" | {|style="border: 1px solid #FFDEAD; color: #000; background-color: #FFFAF0; padding: .4em .9em .9em; margin-top:.0em; margin-bottom:.3em; text-align: left;font-size: 140%; text-align: center; margin: 0;" | ||
|colspan=2|<h1 style="margin: 0; background-color:#FFFACD; font-size: 80%; font-weight:normal; border: 1px solid #FFDEAD; margin-top:.0em; margin-bottom:.3em; padding:0.2em 0.4em; color:#FF6600"> | |colspan=2|<h1 style="margin: 0; background-color:#FFFACD; font-size: 80%; font-weight:normal; border: 1px solid #FFDEAD; margin-top:.0em; margin-bottom:.3em; padding:0.2em 0.4em; color:#FF6600"> | ||
{{Hukamlong|November | {{Hukamlong|November 27<small><small>, November 15 & July 24, 2007</small></small>|754|32400|0754|2871}}</h1> | ||
|- | |- | ||
|colspan=2|<font color=Maroon> | |colspan=2|<font color=Maroon> |
Latest revision as of 07:24, 27 November 2007
SikhToTheMAX Hukamnama November 27, November 15 & July 24, 2007 SriGranth
| |
ਸੂਹੀ ਮਹਲਾ ੩ ॥ ਕਾਇਆ ਕਾਮਣਿ ਅਤਿ ਸਆਲਹਹਿਉ ਪਿਰ ਵਸੈ ਜਿਸ ਨਾਲੇ ॥ ਪਿਰ ਸਚੇ ਤੇ ਸਦਾ ਸਹਾਗਣਿ ਗਰ ਕਾ ਸਬਦ ਸਮਹਹਾਲੇ ॥ ਹਰਿ ਕੀ ਭਗਤਿ ਸਦਾ ਰੰਗਿ ਰਾਤਾ ਹਉਮੈ ਵਿਚਹ ਜਾਲੇ ॥੧॥ ਵਾਹ ਵਾਹ ਪੂਰੇ ਗਰ ਕੀ ਬਾਣੀ ॥ ਪੂਰੇ ਗਰ ਤੇ ਉਪਜੀ ਸਾਚਿ ਸਮਾਣੀ ॥੧॥ ਰਹਾਉ ॥ ਕਾਇਆ ਅੰਦਰਿ ਸਭ ਕਿਛ ਵਸੈ ਖੰਡ ਮੰਡਲ ਪਾਤਾਲਾ ॥ ਕਾਇਆ ਅੰਦਰਿ ਜਗਜੀਵਨ ਦਾਤਾ ਵਸੈ ਸਭਨਾ ਕਰੇ ਪਰਤਿਪਾਲਾ ॥ ਕਾਇਆ ਕਾਮਣਿ ਸਦਾ ਸਹੇਲੀ ਗਰਮਖਿ ਨਾਮ ਸਮਹਹਾਲਾ ॥੨॥ ਕਾਇਆ ਅੰਦਰਿ ਆਪੇ ਵਸੈ ਅਲਖ ਨ ਲਖਿਆ ਜਾਈ ॥ ਮਨਮਖ ਮਗਧ ਬੂਝੈ ਨਾਹੀ ਬਾਹਰਿ ਭਾਲਣਿ ਜਾਈ ॥ ਸਤਿਗਰ ਸੇਵੇ ਸਦਾ ਸਖ ਪਾਝ ਸਤਿਗਰਿ ਅਲਖ ਦਿਤਾ ਲਖਾਈ ॥੩॥ ਕਾਇਆ ਅੰਦਰਿ ਰਤਨ ਪਦਾਰਥ ਭਗਤਿ ਭਰੇ ਭੰਡਾਰਾ ॥ ਇਸ ਕਾਇਆ ਅੰਦਰਿ ਨਉ ਖੰਡ ਪਰਿਥਮੀ ਹਾਟ ਪਟਣ ਬਾਜਾਰਾ ॥ ਇਸ ਕਾਇਆ ਅੰਦਰਿ ਨਾਮ ਨਉ ਨਿਧਿ ਪਾਈਝ ਗਰ ਕੈ ਸਬਦਿ ਵੀਚਾਰਾ ॥੪॥ ਕਾਇਆ ਅੰਦਰਿ ਤੋਲਿ ਤਲਾਵੈ ਆਪੇ ਤੋਲਣਹਾਰਾ ॥ ਇਹ ਮਨ ਰਤਨ ਜਵਾਹਰ ਮਾਣਕ ਤਿਸ ਕਾ ਮੋਲ ਅਫਾਰਾ ॥ ਮੋਲਿ ਕਿਤ ਹੀ ਨਾਮ ਪਾਈਝ ਨਾਹੀ ਨਾਮ ਪਾਈਝ ਗਰ ਬੀਚਾਰਾ ॥੫॥ ਗਰਮਖਿ ਹੋਵੈ ਸ ਕਾਇਆ ਖੋਜੈ ਹੋਰ ਸਭ ਭਰਮਿ ਭਲਾਈ ॥ ਜਿਸ ਨੋ ਦੇਇ ਸੋਈ ਜਨ ਪਾਵੈ ਹੋਰ ਕਿਆ ਕੋ ਕਰੇ ਚਤਰਾਈ ॥ ਕਾਇਆ ਅੰਦਰਿ ਭਉ ਭਾਉ ਵਸੈ ਗਰ ਪਰਸਾਦੀ ਪਾਈ ॥੬॥ ਕਾਇਆ ਅੰਦਰਿ ਬਰਹਮਾ ਬਿਸਨ ਮਹੇਸਾ ਸਭ ਓਪਤਿ ਜਿਤ ਸੰਸਾਰਾ ॥ ਸਚੈ ਆਪਣਾ ਖੇਲ ਰਚਾਇਆ ਆਵਾ ਗਉਣ ਪਾਸਾਰਾ ॥ ਪੂਰੈ ਸਤਿਗਰਿ ਆਪਿ ਦਿਖਾਇਆ ਸਚਿ ਨਾਮਿ ਨਿਸਤਾਰਾ ॥੭॥ ਸਾ ਕਾਇਆ ਜੋ ਸਤਿਗਰ ਸੇਵੈ ਸਚੈ ਆਪਿ ਸਵਾਰੀ ॥ ਵਿਣ ਨਾਵੈ ਦਰਿ ਢੋਈ ਨਾਹੀ ਤਾ ਜਮ ਕਰੇ ਖਆਰੀ ॥ ਨਾਨਕ ਸਚ ਵਡਿਆਈ ਪਾਝ ਜਿਸ ਨੋ ਹਰਿ ਕਿਰਪਾ ਧਾਰੀ ॥੮॥੨॥ | |
soohee mehalaa 3 || kaaeiaa kaaman ath suaaliho pir vasai jis naalae || pir sachae thae sadhaa suhaagan gur kaa sabadh samhaalae || har kee bhagath sadhaa ra(n)g raathaa houmai vichahu jaalae ||1|| vaahu vaahu poorae gur kee baanee || poorae gur thae oupajee saach samaanee ||1|| rehaao || kaaeiaa a(n)dhar sabh kishh vasai kha(n)dd ma(n)ddal paathaalaa || kaaeiaa a(n)dhar jagajeevan dhaathaa vasai sabhanaa karae prathipaalaa || kaaeiaa kaaman sadhaa suhaelee guramukh naam samhaalaa ||2|| kaaeiaa a(n)dhar aapae vasai alakh n lakhiaa jaaee || manamukh mugadhh boojhai naahee baahar bhaalan jaaee || sathigur saevae sadhaa sukh paaeae sathigur alakh dhithaa lakhaaee ||3|| kaaeiaa a(n)dhar rathan padhaarathh bhagath bharae bha(n)ddaaraa || eis kaaeiaa a(n)dhar noukha(n)dd prithhamee haatt pattan baajaaraa || eis kaaeiaa a(n)dhar naam no nidhh paaeeai gur kai sabadh veechaaraa ||4|| kaaeiaa a(n)dhar thol thulaavai aapae tholanehaaraa || eihu man rathan javaahar maanak this kaa mol afaaraa || mol kith hee naam paaeeai naahee naam paaeeai gur beechaaraa ||5|| guramukh hovai s kaaeiaa khojai hor sabh bharam bhulaaee || jis no dhaee soee jan paavai hor kiaa ko karae chathuraaee || kaaeiaa a(n)dhar bho bhaao vasai gur parasaadhee paaee ||6|| kaaeiaa a(n)dhar brehamaa bisan mehaesaa sabh oupath jith sa(n)saaraa || sachai aapanaa khael rachaaeiaa aavaa goun paasaaraa || poorai sathigur aap dhikhaaeiaa sach naam nisathaaraa ||7|| saa kaaeiaa jo sathigur saevai sachai aap savaaree || vin naavai dhar dtoee naahee thaa jam karae khuaaree || naanak sach vaddiaaee paaeae jis no har kirapaa dhhaaree ||8||2|| | |
Soohee, Third Mehla: The body-bride is very beautiful; she dwells with her Husband Lord. She becomes the happy soul-bride of her True Husband Lord, contemplating the Word of the Guru's Shabad. The Lord's devotee is forever attuned to the Lord's Love; her ego is burnt away from within. ||1|| Waaho! Waaho! Blessed, blessed is the Word of the Perfect Guru's Bani. It wells up and springs forth from the Perfect Guru, and merges into Truth. ||1||Pause|| Everything is within the Lord - the continents, worlds and nether regions. The Life of the World, the Great Giver, dwells within the body; He is the Cherisher of all. The body-bride is eternally beautiful; the Gurmukh contemplates the Naam. ||2|| The Lord Himself dwells within the body; He is invisible and cannot be seen. The foolish self-willed manmukh does not understand; he goes out searching for the Lord externally. One who serves the True Guru is always at peace; the True Guru has shown me the Invisible Lord. ||3|| Within the body there are jewels and precious treasures, the over-flowing treasure of devotion. Within this body are the nine continents of the earth, its markets, cities and streets. Within this body are the nine treasures of the Naam; contemplating the Word of the Guru's Shabad, it is obtained. ||4|| Within the body, the Lord estimates the weight; He Himself is the weigher. This mind is the jewel, the gem, the diamond; it is absolutely priceless. The Naam, the Name of the Lord, cannot be purchased at any price; the Naam is obtained by contemplating the Guru. ||5|| One who becomes Gurmukh searches this body; all others just wander around in confusion. That humble being alone obtains it, unto whom the Lord bestows it. What other clever tricks can anyone try? Within the body, the Fear of God and Love for Him abides; by Guru's Grace, they are obtained. ||6|| Within the body, are Brahma, Vishnu and Shiva, from whom the whole world emanated. The True Lord has staged and contrived His own play; the expanse of the Universe comes and goes. The Perfect True Guru Himself has made it clear, that emancipation comes through the True Name. ||7|| That body, which serves the True Guru, is embellished by the True Lord Himself. Without the Name, the mortal finds no place of rest in the Court of the Lord; he shall be tortured by the Messenger of Death. O Nanak, true glory is bestowed, when the Lord showers His Mercy. ||8||2|| | |
ਪਦਅਰਥ: ਕਾਇਆ—ਸਰੀਰ। ਕਾਮਣਿ—ਇਸਤਰੀ। ਅਤਿ—ਬਹਤ। ਸਆਲਿਓ—ਸੋਹਣੀ। ਪਿਰ—ਪਰਭੂ—ਪਤੀ। ਤੇ—ਤੋਂ, ਮਿਲਾਪ ਤੋਂ, ਮਿਲਾਪ ਦੇ ਕਾਰਨ। ਸਹਾਗਣਿ—ਸਹਾਗ—ਭਾਗ ਵਾਲੀ। ਸਮਹਹਾਲੇ—ਸੰਭਾਲਦੀ ਹੈ, ਹਿਰਦੇ ਵਿਚ ਵਸਾਂਦੀ ਹੈ। ਰੰਗਿ—ਰੰਗ ਵਿਚ। ਰਾਤਾ—ਰੰਗਿਆ ਹੋਇਆ। ਜਾਲੇ—ਸਾੜ ਲੈਂਦਾ ਹੈ।੧। ਵਾਹ ਵਾਹ—ਧੰਨ, ਧੰਨ। ਤੇ—ਤੋਂ, ਹਿਰਦੇ ਵਿਚੋਂ। ਸਾਚਿ—ਸਦਾ-ਥਿਰ ਪਰਭੂ ਵਿਚ। ਸਮਾਣੀ—ਲੀਨ ਕਰ ਦੇਂਦੀ ਹੈ।੧।ਰਹਾਉ। ਸਭ ਕਿਛ—ਹਰੇਕ ਸਖ! ਖੰਡ—ਦੇਸ। ਪਰਤਿਪਾਲਾ—ਪਾਲਣਾ। ਸਹੇਲੀ—ਸੌਖੀ। ਗਰਮਖਿ—ਗਰੂ ਦੀ ਸਰਨ ਪੈ ਕੇ।੨। ਅਰਥ: ਹੇ ਭਾਈ! ਪੂਰੇ ਗਰੂ ਦੀ ਬਾਣੀ ਧੰਨ ਹੈ ਧੰਨ ਹੈ। ਇਹ ਬਾਣੀ ਪੂਰੇ ਗਰੂ ਦੇ ਹਿਰਦੇ ਵਿਚੋਂ ਪੈਦਾ ਹੰਦੀ ਹੈ, ਅਤੇ (ਜੇਹੜਾ ਮਨੱਖ ਇਸ ਨੂੰ ਆਪਣੇ ਹਿਰਦੇ ਵਿਚ ਵਸਾਂਦਾ ਹੈ ਉਸ ਨੂੰ) ਸਦਾ-ਥਿਰ ਰਹਿਣ ਵਾਲੇ ਪਰਮਾਤਮਾ ਵਿਚ ਲੀਨ ਕਰ ਦੇਂਦੀ ਹੈ।੧।ਰਹਾਉ। ਹੇ ਭਾਈ! (ਗਰੂ ਦੀ ਬਾਣੀ ਦੀ ਬਰਕਤਿ ਨਾਲ) ਜਿਸ ਕਾਂਇਆਂ ਵਿਚ ਪਰਭੂ-ਪਤੀ ਆ ਵੱਸਦਾ ਹੈ, ਉਹ ਕਾਂਇਆਂ-ਇਸਤਰੀ ਬਹਤ ਸੰਦਰ ਬਣ ਜਾਂਦੀ ਹੈ। ਜੇਹੜੀ ਜੀਵ-ਇਸਤਰੀ ਗਰੂ ਦੇ ਸ਼ਬਦ ਨੂੰ ਆਪਣੇ ਹਿਰਦੇ ਵਿਚ ਵਸਾਂਦੀ ਹੈ, ਸਦਾ-ਥਿਰ ਪਰਭੂ-ਪਤੀ ਦੇ ਮਿਲਾਪ ਦੇ ਕਾਰਨ ਉਹ ਸਦਾ ਲਈ ਸਹਾਗ ਭਾਗ ਵਾਲੀ ਬਣ ਜਾਂਦੀ ਹੈ। ਹੇ ਭਾਈ! (ਬਾਣੀ ਦੀ ਬਰਕਤਿ ਨਾਲ ਜੇਹੜਾ ਮਨੱਖ) ਆਪਣੇ ਅੰਦਰੋਂ ਹਉਮੈ ਸਾੜ ਲੈਂਦਾ ਹੈ, ਉਹ ਸਦਾ ਵਾਸਤੇ ਪਰਮਾਤਮਾ ਦੀ ਭਗਤੀ ਦੇ ਰੰਗ ਵਿਚ ਰੰਗਿਆ ਜਾਂਦਾ ਹੈ।੧। ਹੇ ਭਾਈ! ਖੰਡਾਂ ਮੰਡਲਾਂ ਪਾਤਾਲਾਂ (ਸਾਰੇ ਜਗਤ) ਦਾ ਹਰੇਕ ਸਖ ਉਸ ਸਰੀਰ ਦੇ ਅੰਦਰ ਆ ਵੱਸਦਾ ਹੈ, ਜਿਸ ਸਰੀਰ ਵਿਚ ਜਗਤ ਦਾ ਜੀਵਨ ਉਹ ਦਾਤਾਰ-ਪਰਭੂ ਪਰਗਟ ਹੋ ਜਾਂਦਾ ਹੈ ਜੋ ਸਾਰੇ ਜੀਵਾਂ ਦੀ ਪਾਲਣਾ ਕਰਦਾ ਹੈ। ਜੇਹੜਾ ਮਨੱਖ ਗਰੂ ਦੀ ਸਰਨ ਪੈ ਕੇ ਪਰਮਾਤਮਾ ਦਾ ਨਾਮ ਆਪਣੇ ਹਿਰਦੇ ਵਿਚ ਵਸਾਂਦਾ ਹੈ ਉਸ ਦੀ ਕਾਂਇਆਂ-ਇਸਤਰੀ ਸਦਾ ਸਖੀ ਰਹਿੰਦੀ ਹੈ।੨। ਪਦਅਰਥ: ਆਪੇ—(ਪਰਭੂ) ਆਪ ਹੀ। ਅਲਖ—ਅਦਰਿਸ਼ਟ। ਮਨਮਖ—ਆਪਣੇ ਮਨ ਦੇ ਪਿੱਛੇ ਤਰਨ ਵਾਲਾ ਮਨੱਖ। ਮਗਧ—ਮੂਰਖ। ਸਤਿਗਰਿ—ਗਰੂ ਨੇ। ਦਿਤਾ ਲਖਾਈ—ਲਖਾਇ ਦਿੱਤਾ, ਸਮਝਾ ਦਿੱਤਾ।੩। ਭੰਡਾਰਾ—ਖ਼ਜ਼ਾਨੇ। ਨਉ ਖੰਡ ਪਰਿਥਮੀ—ਨੌ ਖੰਡਾਂ ਵਾਲੀ ਧਰਤੀ, ਸਾਰੀ ਧਰਤੀ (ਦੇ)। ਹਾਟ—ਹੱਟ। ਪਟਣ—ਸ਼ਹਰ। ਨਉਨਿਧਿ—ਨੌ ਖ਼ਜ਼ਾਨੇ, ਧਰਤੀ ਦੇ ਸਾਰੇ ਹੀ ਨੌ ਖ਼ਜ਼ਾਨੇ। ਕੈ ਸਬਦਿ—ਦੇ ਸ਼ਬਦ ਵਿਚ।੪। ਅਰਥ: ਹੇ ਭਾਈ! ਇਸ ਸਰੀਰ ਵਿਚ ਪਰਭੂ ਆਪ ਹੀ ਵੱਸਦਾ ਹੈ, ਪਰ ਉਹ ਅਦਰਿਸ਼ਟ ਹੈ (ਸਧਾਰਨ ਤੌਰ ਤੇ) ਵੇਖਿਆ ਨਹੀਂ ਜਾ ਸਕਦਾ। ਆਪਣੇ ਮਨ ਦੇ ਪਿੱਛੇ ਤਰਨ ਵਾਲਾ ਮੂਰਖ ਮਨੱਖ (ਇਹ ਭੇਤ) ਨਹੀਂ ਸਮਝਦਾ, (ਉਸ ਪਰਭੂ ਨੂੰ) ਬਾਹਰ (ਜੰਗਲ ਆਦਿਕ ਵਿਚ) ਲੱਭਣ ਤਰ ਪੈਂਦਾ ਹੈ। ਜੇਹੜਾ ਮਨੱਖ ਗਰੂ ਦੀ ਸਰਨ ਆ ਪੈਂਦਾ ਹੈ, ਉਹ ਸਦਾ ਆਤਮਕ ਆਨੰਦ ਮਾਣਦਾ ਹੈ (ਕਿਉਂਕਿ ਜੇਹੜਾ ਭੀ ਮਨੱਖ ਗਰੂ ਦੀ ਸਰਨ ਆ ਪਿਆ) ਗਰੂ ਨੇ (ਉਸ ਨੂੰ) ਅਦਰਿਸ਼ਟ ਪਰਮਾਤਮਾ (ਉਸ ਦੇ ਅੰਦਰ ਵੱਸਦਾ) ਵਿਖਾ ਦਿੱਤਾ।੩। ਹੇ ਭਾਈ! ਪਰਮਾਤਮਾ ਦੀ ਭਗਤੀ (ਮਾਨੋ) ਰਤਨ ਪਦਾਰਥ ਹੈ (ਇਹਨਾਂ ਰਤਨਾਂ ਪਦਾਰਥਾਂ ਦੇ) ਖ਼ਜ਼ਾਨੇ ਇਸ ਮਨੱਖ ਸਰੀਰ ਵਿਚ ਭਰੇ ਪਝ ਹਨ। ਇਸ ਸਰੀਰ ਦੇ ਅੰਦਰ ਹੀ (ਮਾਨੋ) ਸਾਰੀ ਧਰਤੀ ਦੇ ਹੱਟ ਬਾਜ਼ਾਰ ਤੇ ਸ਼ਹਰ (ਵੱਸ ਰਹੇ ਹਨ। ਗਰੂ ਦੀ ਬਾਣੀ ਦੀ ਬਰਕਤਿ ਨਾਲ ਮਨੱਖ ਅੰਦਰ ਹੀ ਨਾਮ ਧਨ ਵਿਹਾਝਦਾ ਹੈ। ਗਰੂ ਦੇ ਸ਼ਬਦ ਦੀ ਰਾਹੀਂ ਵਿਚਾਰ ਕਰ ਕੇ ਇਸ ਸਰੀਰ ਦੇ ਵਿਚੋਂ ਹੀ ਪਰਮਾਤਮਾ ਦਾ ਨਾਮ ਪਰਾਪਤ ਹੋ ਜਾਂਦਾ ਹੈ ਜੇਹੜਾ (ਮਾਨੋ ਧਰਤੀ ਦੇ) ਨੌ ਹੀ ਖ਼ਜ਼ਾਨੇ ਹੈ।੪। ਪਦਅਰਥ: ਆਪੇ—ਪਰਭੂ ਆਪ ਹੀ। ਤੋਲਣਹਾਰ—ਨਾਮ—ਰਤਨ ਦੀ ਪਰਖ ਕਰਨ ਵਾਲਾ। ਤੋਲਿ—ਨਾਮ—ਰਤਨ ਨੂੰ ਪਰਖ ਕੇ। ਤਲਾਵੈ—ਪਰਖਣ ਦੀ ਜਾਚ ਸਿਖਾਂਦਾ ਹੈ। ਅਫਾਰਾ—ਬਹਤ। ਤਿਸ ਕਾ—{ਲਫ਼ਜ਼ 'ਤਿਸ' ਦਾ ਸੰਬੰਧਕ 'ਕਾ' ਦੇ ਕਾਰਨ ਉੱਡ ਗਿਆ ਹੈ}। ਮੋਲਿ—ਮੱਲ ਨਾਲ। ਕਿਤ ਹੀ—ਕਿਤ ਹੀ {ਲਫ਼ਜ਼ 'ਕਿਤ' ਦਾ ਕਰਿਆ ਵਿਸ਼ੇਸ਼ਣ 'ਹੀ' ਦੇ ਕਾਰਨ ਉੱਡ ਗਿਆ}। ਕਿਤ ਹੀ ਮੋਲਿ—ਕਿਸੇ ਭੀ ਮੱਲ ਨਾਲ।੫। ਗਰਮਖਿ—ਗਰੂ ਦੇ ਸਨਮਖ। ਭਰਮਿ—ਭਟਕਣਾ ਵਿਚ (ਪੈ ਕੇ)। ਭਲਾਈ—ਕਰਾਹੇ ਪਈ ਹੈ। ਜਿਸ ਨੋ—{ਲਫ਼ਜ਼ 'ਜਿਸ' ਦਾ ਸੰਬੰਧਕ 'ਨੋ' ਦੇ ਕਾਰਨ ਉੱਡ ਗਿਆ ਹੈ}। ਦੇਇ—ਦੇਂਦਾ ਹੈ। ਕੋ—ਕੋਈ ਮਨੱਖ। ਕਿਆ ਚਤਰਾਈ—ਕੇਹੜੀ ਸਿਆਣਪ? ਭਉ—ਡਰ—ਅਦਬ। ਭਾਉ—ਪਿਆਰੇ। ਪਰਸਾਦੀ—ਕਿਰਪਾ ਨਾਲ।੬। ਅਰਥ: ਹੇ ਭਾਈ! ਇਸ ਮਨੱਖਾ ਸਰੀਰ ਵਿਚ ਨਾਮ-ਰਤਨ ਦੀ ਪਰਖ ਕਰਨ ਵਾਲਾ ਪਰਭੂ ਆਪ ਹੀ ਵੱਸਦਾ ਹੈ, ਉਹ ਆਪ ਪਰਖ ਕਰ ਕੇ ਨਾਮ-ਰਤਨ ਦੀ ਪਰਖ ਦੀ ਜਾਚ ਸਿਖਾਂਦਾ ਹੈ, (ਜਿਸ ਮਨੱਖ ਨੂੰ ਜਾਚ ਦੇਂਦਾ ਹੈ, ਉਸ ਦਾ) ਇਹ ਮਨ (ਮਾਨੋ) ਰਤਨ ਜਵਾਹਰ ਮੋਤੀ (ਵਰਗਾ ਕੀਮਤੀ ਬਣ ਜਾਂਦਾ ਹੈ। ਇਤਨਾ ਕੀਮਤੀ ਬਣ ਜਾਂਦਾ ਹੈ ਕਿ) ਉਸ ਦਾ ਮੱਲ ਨਹੀਂ ਪੈ ਸਕਦਾ। (ਉਸ ਮਨੱਖ ਨੂੰ ਸਮਝ ਪੈ ਜਾਂਦੀ ਹੈ ਕਿ ਪਰਮਾਤਮਾ ਦਾ) ਨਾਮ ਕਿਸੇ (ਦਨੀਆਵੀ) ਕੀਮਤ ਨਾਲ ਨਹੀਂ ਮਿਲ ਸਕਦਾ। ਸਤਿਗਰੂ ਦੀ ਬਾਣੀ ਦੀ ਵਿਚਾਰ ਦੀ ਬਰਕਤਿ ਨਾਲ ਪਰਮਾਤਮਾ ਦਾ ਨਾਮ ਮਿਲਦਾ ਹੈ।੫। ਹੇ ਭਾਈ! ਜੇਹੜਾ ਮਨੱਖ ਗਰੂ ਦੀ ਸਰਨ ਪੈਂਦਾ ਹੈ ਉਹ (ਪਰਮਾਤਮਾ ਦੇ ਨਾਮ ਦੀ ਪਰਾਪਤੀ ਵਾਸਤੇ) ਆਪਣੇ ਸਰੀਰ ਨੂੰ ਹੀ ਖੋਜਦਾ ਹੈ। ਬਾਕੀ ਦੀ ਲਕਾਈ ਭਟਕਣਾ ਵਿਚ ਪੈ ਕੇ ਕਰਾਹੇ ਪਈ ਰਹਿੰਦੀ ਹੈ। ਪਰਮਾਤਮਾ ਆਪ ਜਿਸ ਮਨੱਖ ਨੂੰ (ਆਪਣੇ ਨਾਮ ਦੀ ਦਾਤਿ) ਦੇਂਦਾ ਹੈ, ਉਹੀ ਮਨੱਖ ਪਰਾਪਤ ਕਰਦਾ ਹੈ। ਕੋਈ ਭੀ ਮਨੱਖ (ਗਰੂ ਦੀ ਸਰਨ ਤੋਂ ਬਿਨਾ) ਹੋਰ ਕੋਈ ਸਿਆਣਪ ਨਹੀਂ ਕਰ ਸਕਦਾ (ਜਿਸ ਨਾਲ ਨਾਮ ਪਰਾਪਤ ਕਰ ਸਕੇ। ਗਰੂ ਦੀ ਕਿਰਪਾ ਨਾਲ ਹੀ ਨਾਮ ਪਰਾਪਤ ਹੰਦਾ ਹੈ। ਜਿਸ ਨੂੰ ਪਰਾਪਤ ਹੰਦਾ ਹੈ ਉਸ ਦੇ ਸਰੀਰ ਵਿਚ ਪਰਮਾਤਮਾ ਦਾ ਡਰ-ਅਦਬ ਅਤੇ ਪਿਆਰ ਆ ਵੱਸਦਾ ਹੈ।੬। ਪਦਅਰਥ: ਸਭ ਓਪਤਿ—ਸਾਰੀ ਉਤਪੱਤੀ। ਜਿਤ—ਜਿਸ (ਪਰਮਾਤਮਾ) ਤੋਂ। ਸਚੈ—ਸਦਾ-ਥਿਰ ਪਰਭੂ ਨੇ। ਆਵਾਗਉਣ—ਜੰਮਣ ਮਰਨ। ਪਾਸਾਰਾ—ਖਿਲਾਰਾ। ਸਤਿਗਰਿ—ਸਤਿਗਰੂ ਨੇ। ਸਚਿ ਨਾਮਿ—ਸਦਾ-ਥਿਰ ਰਹਿਣ ਵਾਲੇ ਪਰਭੂ ਦੇ ਨਾਮ ਵਿਚ।੭। ਸਾ—ਉਹ {ਇਸਤਰੀ-ਲਿੰਗ}। ਦਰਿ—(ਪਰਭੂ ਦੇ) ਦਰ ਤੇ। ਢੋਈ—ਆਸਰਾ। ਜਿਸ ਨੋ—{ਲਫ਼ਜ਼ 'ਜਿਸ' ਦਾ ਸੰਬੰਧਕ 'ਨੋ' ਦੇ ਕਾਰਨ ਉੱਡ ਗਿਆ ਹੈ}। ਸਚ—ਸਦਾ-ਥਿਰ ਹਰਿ—ਨਾਮ।੮। ਅਰਥ: ਹੇ ਭਾਈ! ਇਸ ਸਰੀਰ ਵਿਚ ਉਹ ਪਰਮਾਤਮਾ ਵੱਸ ਰਿਹਾ ਹੈ, ਜਿਸ ਤੋਂ ਬਰਹਮਾ, ਬਿਸ਼ਨ, ਸ਼ਿਵ ਅਤੇ ਹੋਰ ਸਾਰੀ ਸਰਿਸ਼ਟੀ ਦੀ ਉਤਪਤੀ ਹੋਈ ਹੈ। ਸਦਾ-ਥਿਰ ਪਰਭੂ ਨੇ (ਇਹ ਜਗਤ) ਆਪਣਾ ਇਕ ਤਮਾਸ਼ਾ ਰਚਿਆ ਹੋਇਆ ਹੈ ਇਹ ਜੰਮਣ ਮਰਨ ਇਕ ਖਿਲਾਰਾ ਖਿਲਾਰ ਦਿੱਤਾ ਹੈ। ਜਿਸ ਮਨੱਖ ਨੂੰ ਪੂਰੇ ਗਰੂ ਨੇ (ਇਹ ਅਸਲੀਅਤ) ਵਿਖਾ ਦਿੱਤੀ, ਸਦਾ-ਥਿਰ ਪਰਭੂ ਦੇ ਨਾਮ ਵਿਚ ਜੜ ਕੇ ਉਸ ਮਨੱਖ ਦਾ ਪਾਰ-ਉਤਾਰਾ ਹੋ ਗਿਆ।੭। ਹੇ ਭਾਈ! ਉਹੀ ਸਰੀਰ ਸਫਲ ਹੈ ਜੇਹੜਾ ਗਰੂ ਦੀ ਸਰਨ ਪੈਂਦਾ ਹੈ। ਉਸ ਸਰੀਰ ਨੂੰ ਸਦਾ-ਥਿਰ ਰਹਿਣ ਵਾਲੇ ਕਰਤਾਰ ਨੇ ਆਪ ਸੋਹਣਾ ਬਣਾ ਦਿੱਤਾ। ਪਰਮਾਤਮਾ ਦੇ ਨਾਮ ਤੋਂ ਬਿਨਾ ਪਰਮਾਤਮਾ ਦੇ ਦਰ ਤੇ ਖਲੋਣਾ ਨਹੀਂ ਮਿਲਦਾ। ਤਦੋਂ (ਅਜੇਹੇ ਮਨੱਖ ਨੂੰ) ਜਮਰਾਜ ਖ਼ਆਰ ਕਰਦਾ ਹੈ। ਹੇ ਨਾਨਕ! ਜਿਸ ਮਨੱਖ ਉਤੇ ਪਰਮਾਤਮਾ ਆਪ ਕਿਰਪਾ ਕਰਦਾ ਹੈ, ਉਸ ਨੂੰ ਆਪਣਾ ਸਦਾ-ਥਿਰ ਨਾਮ ਬਖ਼ਸ਼ਦਾ ਹੈ (ਇਹੀ ਉਸ ਵਾਸਤੇ ਸਭ ਤੋਂ ਵੱਡੀ) ਇੱਜ਼ਤ ਹੈ।੮।੨। |