Darpan 522: Difference between revisions

From SikhiWiki
Jump to navigationJump to search
No edit summary
 
No edit summary
 
Line 1: Line 1:
{|style="border: 1px solid #FFDEAD; color: #000; background-color: #FFFAF0; padding: .4em .9em .9em; margin-top:.0em; margin-bottom:.3em; text-align: left;font-size: 140%;   margin: 0;"  
{|style="border: 1px solid #FFDEAD; color: #000; background-color: #FFFAF0; padding: .4em .9em .9em; margin-top:.0em; margin-bottom:.3em; text-align: left;font-size: 140%; text-align: center;  margin: 0;"  
|colspan=2|<h1 style="margin: 0; background-color:#FFFACD; font-size: 80%; font-weight:normal; text-align: center; border: 1px solid #FFDEAD;  margin-top:.0em; margin-bottom:.3em; padding:0.2em 0.4em; color:#FF6600">
|colspan=2|<h1 style="margin: 0; background-color:#FFFACD; font-size: 80%; font-weight:normal; border: 1px solid #FFDEAD;  margin-top:.0em; margin-bottom:.3em; padding:0.2em 0.4em; color:#FF6600">
{{Hukamlong|November 18, 2006|522|23352|0522|1985}}</h1>
{{Hukamlong|August 24, 2007 <small>& November 18, 2006</small>|522|23352|0522|1985}}</h1>
|-
|-
|colspan=2|<font color=Red>
|colspan=2|<font color=Red>
Line 8: Line 8:
ਕੋਟਿ ਬਿਘਨ ਤਿਸ੝ ਲਾਗਤੇ ਜਿਸ ਨੋ ਵਿਸਰੈ ਨਾਉ ॥ ਨਾਨਕ ਅਨਦਿਨ੝ ਬਿਲਪਤੇ ਜਿਉ ਸ੝ੰਞੈ ਘਰਿ ਕਾਉ ॥1॥  
ਕੋਟਿ ਬਿਘਨ ਤਿਸ੝ ਲਾਗਤੇ ਜਿਸ ਨੋ ਵਿਸਰੈ ਨਾਉ ॥ ਨਾਨਕ ਅਨਦਿਨ੝ ਬਿਲਪਤੇ ਜਿਉ ਸ੝ੰਞੈ ਘਰਿ ਕਾਉ ॥1॥  


ਮਃ 5 ॥ ਪਿਰੀ ਮਿਲਾਵਾ ਜਾ ਥੀਝ ਸਾਈ ਸ੝ਹਾਵੀ ਰ੝ਤਿ ॥ ਘੜੀ ਮ੝ਹਤ੝ ਨਹ ਵੀਸਰੈ ਨਾਨਕ ਰਵੀਝ ਨਿਤ ॥2॥
ਮਃ 5 ॥  


ਪਉੜੀ ॥ ਸੂਰਬੀਰ ਵਰੀਆਮ ਕਿਨੈ ਨ ਹੋੜੀਝ ॥ ਫਉਜ ਸਤਾਣੀ ਹਾਠ ਪੰਚਾ ਜੋੜੀਝ ॥ ਦਸ ਨਾਰੀ ਅਉਧੂਤ ਦੇਨਿ ਚਮੋੜੀਝ ॥ ਜਿਣਿ ਜਿਣਿ ਲੈਨ੝” ਿਰਲਾਇ ਝਹੋ ਝਨਾ ਲੋੜੀਝ ॥ ਤ੝ਰੈ ਗ੝ਣ ਇਨ ਕੈ ਵਸਿ ਕਿਨੈ ਨ ਮੋੜੀਝ ॥ ਭਰਮ੝ ਕੋਟ੝ ਮਾਇਆ ਖਾਈ ਕਹ੝ ਕਿਤ੝ ਬਿਧਿ ਤੋੜੀਝ ॥ ਗ੝ਰ੝ ਪੂਰਾ ਆਰਾਧਿ ਬਿਖਮ ਦਲ੝ ਫੋੜੀਝ ॥ ਹਉ ਤਿਸ੝ ਅਗੈ ਦਿਨ੝ ਰਾਤਿ ਰਹਾ ਕਰ ਜੋੜੀਝ ॥15॥ 
ਪਿਰੀ ਮਿਲਾਵਾ ਜਾ ਥੀਝ ਸਾਈ ਸ੝ਹਾਵੀ ਰ੝ਤਿ ॥ ਘੜੀ ਮ੝ਹਤ੝ ਨਹ ਵੀਸਰੈ ਨਾਨਕ ਰਵੀਝ ਨਿਤ ॥2॥
|-
|colspan=2|<font color=green>
 
ਪਦਅਰਥ: ਕੋਟਿ-ਕ੝ਰੋੜਾਂ। ਅਨਦਿਨ੝-ਹਰ ਰੋਜ਼। ਘਰਿ-ਘਰ ਵਿਚ।
 
ਪਿਰੀ ਮਿਲਾਵਾ-ਪਿਆਰੇ ਪਤੀ ਦਾ ਮੇਲ। ਜਾ-ਜਦੋਂ। ਸ੝ਹਾਵੀ-ਸੋਹਣੀ। ਮ੝ਹਤ੝-ਮ੝ਹੂਰਤ, ਦੋ ਘੜੀ। ਰਵੀਝ-ਸਿਮਰੀਝ।
 
ਵਰੀਆਮ-ਬਹਾਦਰ। ਹੋੜੀਝ-ਰੋਕਿਆ। ਸਤਾਣੀ-ਤਾਣ ਵਾਲੀ। ਹਠ-ਹਠੀਲੀ। ਪੰਚਾ-ਪੰਜ ਕਾਮਾਦਿਕਾਂ ਨੇ। ਨਾਰੀ-ਇੰਦ੝ਰੇ। ਅਉਧੂਤ-ਤਿਆਗੀ। ਜਿਣਿ-ਜਿੱਤ ਕੇ। ਤ੝ਰੈ ਗ੝ਣ-ਤਿੰਨਾਂ ਗ੝ਣਾਂ ਦੇ ਸਾਰੇ ਜੀਵ। ਭਰਮ੝-ਭਟਕਣਾ। ਕੋਟ੝-ਕਿਲ੝ਹਾ (ਇਸ ਪਉੜੀ ਦੇ ਪਹਿਲੇ ਸ਼ਲੋਕ ਵਿਚ ਦੇ ਲਫ਼ਜ਼ 'ਕੋਟਿ' ਤੇ ਇਸ ਲਫ਼ਜ਼ 'ਕੋਟ੝' ਦਾ ਫ਼ਰਕ ਚੇਤੇ ਰੱਖਣ-ਜੋਗ ਹੈ। ਖਾਈ-ਖਾਲੀ, ਖਾਲ। ਕਿਤ੝ ਬਿਧਿ-ਕਿਸ ਵਿਧੀ ਨਾਲ। ਦਲ੝-ਫ਼ੌਜ। ਕਰ-ਹੱਥ।
 
|-
|colspan=2|<font color=Blue>


ਅਰਥ: ਜਿਸ ਮਨ੝ੱਖ ਨੂੰ ਪਰਮਾਤਮਾ ਦਾ ਨਾਮ ਵਿਸਰ ਜਾਂਦਾ ਹੈ ਉਸ ਨੂੰ ਕ੝ਰੋੜਾਂ ਵਿਘਨ ਆ ਘੇਰਦੇ ਹਨ; ਹੇ ਨਾਨਕ! (ਅਜੇਹੇ ਬੰਦੇ) ਹਰ ਰੋਜ਼ ਇਉਂ ਵਿਲਕਦੇ ਹਨ ਜਿਵੇਂ ਸ੝ੰਞੇ ਘਰਾਂ ਵਿਚ ਕਾਂ ਲੌਂਦਾ ਹੈ (ਪਰ ਓਥੋਂ ਉਸ ਨੂੰ ਮਿਲਦਾ ਕ੝ਝ ਨਹੀਂ)।
ਪਉੜੀ ॥


ਉਹੀ ਰ੝ੱਤ ਸੋਹਣੀ ਹੈ ਜਦੋਂ ਪਿਆਰੇ ਪ੝ਰਭੂ-ਪਤੀ ਦਾ ਮੇਲ ਹ੝ੰਦਾ ਹੈ, ਸੋ, ਹੇ ਨਾਨਕ! ਉਸ ਨੂੰ ਹਰ ਵੇਲੇ ਯਾਦ ਕਰੀਝ, ਕਦੇ ਘੜੀ ਦੋ ਘੜੀਆਂ ਭੀ ਉਹ ਪ੝ਰਭੂ ਨਾਹ ਭ੝ੱਲੇ।੨।
ਸੂਰਬੀਰ ਵਰੀਆਮ ਕਿਨੈ ਨ ਹੋੜੀਝ ॥ ਫਉਜ ਸਤਾਣੀ ਹਾਠ ਪੰਚਾ ਜੋੜੀਝ ॥ ਦਸ ਨਾਰੀ ਅਉਧੂਤ ਦੇਨਿ ਚਮੋੜੀਝ ॥ ਜਿਣਿ ਜਿਣਿ ਲੈਨ੝” ਿਰਲਾਇ ਝਹੋ ਝਨਾ ਲੋੜੀਝ ॥ ਤ੝ਰੈ ਗ੝ਣ ਇਨ ਕੈ ਵਸਿ ਕਿਨੈ ਨ ਮੋੜੀਝ ॥ ਭਰਮ੝ ਕੋਟ੝ ਮਾਇਆ ਖਾਈ ਕਹ੝ ਕਿਤ੝ ਬਿਧਿ ਤੋੜੀਝ ॥ ਗ੝ਰ੝ ਪੂਰਾ ਆਰਾਧਿ ਬਿਖਮ ਦਲ੝ ਫੋੜੀਝ ॥ ਹਉ ਤਿਸ੝ ਅਗੈ ਦਿਨ੝ ਰਾਤਿ ਰਹਾ ਕਰ ਜੋੜੀਝ ॥15॥ 
 
(ਕਾਮਾਦਿਕ ਵਿਕਾਰ) ਬੜੇ ਸੂਰਮੇ ਤੇ ਬਹਾਦਰ (ਸਿਪਾਹੀ) ਹਨ, ਕਿਸੇ ਨੇ ਇਹਨਾਂ ਨੂੰ ਠੱਲਿ੝ਹਆ ਨਹੀਂ, ਇਹਨਾਂ ਪੰਜਾਂ ਨੇ ਬੜੀ ਬਲ ਵਾਲੀ ਤੇ ਹਠੀਲੀ ਫ਼ੌਜ ਇਕੱਠੀ ਕੀਤੀ ਹੋਈ ਹੈ, (ਦ੝ਨੀਆਦਾਰ ਤਾਂ ਕਿਤੇ ਰਹੇ) ਤਿਆਗੀਆਂ ਨੂੰ (ਭੀ) ਇਹ ਦਸ ਇੰਦ੝ਰੇ ਚਮੋੜ ਦੇਂਦੇ ਹਨ, ਸਭ ਨੂੰ ਜਿੱਤ ਜਿੱਤ ਕੇ ਆਪਣੇ ਅਨ੝ਸਾਰੀ ਕਰੀ ਜਾਂਦੇ ਹਨ, ਬੱਸ! ਇਹੀ ਗੱਲ ਇਹ ਲੋੜਦੇ ਹਨ, ਸਾਰੇ ਹੀ ਤ੝ਰੈਗ੝ਣੀ ਜੀਵ ਇਹਨਾਂ ਦੇ ਦਬਾਉ ਹੇਠ ਹਨ। ਕਿਸੇ ਨੇ ਇਹਨਾਂ ਨੂੰ ਮੋੜਾ ਨਹੀਂ ਪਾਇਆ, (ਮਾਇਆ ਦੀ ਖ਼ਾਤਰ ਜੀਵਾਂ ਦੀ) ਭਟਕਣਾ (ਇਹ, ਮਾਨੋ, ਇਹਨਾਂ ਪੰਜਾਂ ਦਾ) ਕਿਲ੝ਹਾ ਹੈ ਤੇ ਮਾਇਆ (ਦਾ ਮੋਹ, ਉਸ ਕਿਲ੝ਹੇ ਦੇ ਦ੝ਆਲੇ ਡੂੰਘੀ) ਖਾਈ (ਪ੝ੱਟੀ ਹੋਈ) ਹੈ, (ਇਹ ਕਿਲ੝ਹਾ) ਕਿਵੇਂ ਤੋੜਿਆ ਜਾਝ?
 
ਪੂਰੇ ਸਤਿਗ੝ਰੂ ਨੂੰ ਯਾਦ ਕੀਤਿਆਂ ਇਹ ਕਰੜੀ ਫ਼ੌਜ ਸਰ ਕੀਤੀ ਜਾ ਸਕਦੀ ਹੈ, (ਜੇ ਪ੝ਰਭੂ ਦੀ ਮਿਹਰ ਹੋਵੇ ਤਾਂ) ਮੈਂ ਦਿਨ ਰਾਤ ਹੱਥ ਜੋੜ ਕੇ ਉਸ ਗ੝ਰੂ ਦੇ ਸਾਹਮਣੇ ਖਲੋਤਾ ਰਹਾਂ।੧੫।


|-
|-
Line 39: Line 24:


ma 5 ||
ma 5 ||
piree milaavaa jaa thheeai saaee suhaavee ruth ||
piree milaavaa jaa thheeai saaee suhaavee ruth ||
gharree muhath neh veesarai naanak raveeai nith ||2||
gharree muhath neh veesarai naanak raveeai nith ||2||


pourree ||
pourree ||
soorabeer vareeaam kinai n horreeai || fouj sathaanee haat(h) pa(n)chaa jorreeai ||
soorabeer vareeaam kinai n horreeai || fouj sathaanee haat(h) pa(n)chaa jorreeai ||
dhas naaree aoudhhooth dhaen chamorreeai ||
dhas naaree aoudhhooth dhaen chamorreeai ||
Line 60: Line 47:


Fifth Mehla:
Fifth Mehla:
Beauteous is that season, when I am united with my Beloved.
Beauteous is that season, when I am united with my Beloved.
I do not forget Him for a moment or an instant; O Nanak, I contemplate Him constantly. ||2||
I do not forget Him for a moment or an instant; O Nanak, I contemplate Him constantly. ||2||


Pauree:
Pauree:
Even brave and mighty men cannot withstand the powerful and overwhelming army which the five passions have gathered.
Even brave and mighty men cannot withstand the powerful and overwhelming army which the five passions have gathered.
The ten organs of sensation attach even detached renunciates to sensory pleasures.
The ten organs of sensation attach even detached renunciates to sensory pleasures.
Line 71: Line 60:
Worshipping the Perfect Guru, this awesome force is subdued.
Worshipping the Perfect Guru, this awesome force is subdued.
I stand before Him, day and night, with my palms pressed together. ||15||
I stand before Him, day and night, with my palms pressed together. ||15||
|-
|colspan=2|<font color=Blue>
ਪਦਅਰਥ: ਕੋਟਿ-ਕ੝ਰੋੜਾਂ। ਅਨਦਿਨ੝-ਹਰ ਰੋਜ਼। ਘਰਿ-ਘਰ ਵਿਚ।
ਪਿਰੀ ਮਿਲਾਵਾ-ਪਿਆਰੇ ਪਤੀ ਦਾ ਮੇਲ। ਜਾ-ਜਦੋਂ। ਸ੝ਹਾਵੀ-ਸੋਹਣੀ। ਮ੝ਹਤ੝-ਮ੝ਹੂਰਤ, ਦੋ ਘੜੀ। ਰਵੀਝ-ਸਿਮਰੀਝ।
ਵਰੀਆਮ-ਬਹਾਦਰ। ਹੋੜੀਝ-ਰੋਕਿਆ। ਸਤਾਣੀ-ਤਾਣ ਵਾਲੀ। ਹਠ-ਹਠੀਲੀ। ਪੰਚਾ-ਪੰਜ ਕਾਮਾਦਿਕਾਂ ਨੇ। ਨਾਰੀ-ਇੰਦ੝ਰੇ। ਅਉਧੂਤ-ਤਿਆਗੀ। ਜਿਣਿ-ਜਿੱਤ ਕੇ। ਤ੝ਰੈ ਗ੝ਣ-ਤਿੰਨਾਂ ਗ੝ਣਾਂ ਦੇ ਸਾਰੇ ਜੀਵ। ਭਰਮ੝-ਭਟਕਣਾ। ਕੋਟ੝-ਕਿਲ੝ਹਾ (ਇਸ ਪਉੜੀ ਦੇ ਪਹਿਲੇ ਸ਼ਲੋਕ ਵਿਚ ਦੇ ਲਫ਼ਜ਼ 'ਕੋਟਿ' ਤੇ ਇਸ ਲਫ਼ਜ਼ 'ਕੋਟ੝' ਦਾ ਫ਼ਰਕ ਚੇਤੇ ਰੱਖਣ-ਜੋਗ ਹੈ। ਖਾਈ-ਖਾਲੀ, ਖਾਲ। ਕਿਤ੝ ਬਿਧਿ-ਕਿਸ ਵਿਧੀ ਨਾਲ। ਦਲ੝-ਫ਼ੌਜ। ਕਰ-ਹੱਥ।
ਅਰਥ: ਜਿਸ ਮਨ੝ੱਖ ਨੂੰ ਪਰਮਾਤਮਾ ਦਾ ਨਾਮ ਵਿਸਰ ਜਾਂਦਾ ਹੈ ਉਸ ਨੂੰ ਕ੝ਰੋੜਾਂ ਵਿਘਨ ਆ ਘੇਰਦੇ ਹਨ; ਹੇ ਨਾਨਕ! (ਅਜੇਹੇ ਬੰਦੇ) ਹਰ ਰੋਜ਼ ਇਉਂ ਵਿਲਕਦੇ ਹਨ ਜਿਵੇਂ ਸ੝ੰਞੇ ਘਰਾਂ ਵਿਚ ਕਾਂ ਲੌਂਦਾ ਹੈ (ਪਰ ਓਥੋਂ ਉਸ ਨੂੰ ਮਿਲਦਾ ਕ੝ਝ ਨਹੀਂ)।
ਉਹੀ ਰ੝ੱਤ ਸੋਹਣੀ ਹੈ ਜਦੋਂ ਪਿਆਰੇ ਪ੝ਰਭੂ-ਪਤੀ ਦਾ ਮੇਲ ਹ੝ੰਦਾ ਹੈ, ਸੋ, ਹੇ ਨਾਨਕ! ਉਸ ਨੂੰ ਹਰ ਵੇਲੇ ਯਾਦ ਕਰੀਝ, ਕਦੇ ਘੜੀ ਦੋ ਘੜੀਆਂ ਭੀ ਉਹ ਪ੝ਰਭੂ ਨਾਹ ਭ੝ੱਲੇ।੨।
(ਕਾਮਾਦਿਕ ਵਿਕਾਰ) ਬੜੇ ਸੂਰਮੇ ਤੇ ਬਹਾਦਰ (ਸਿਪਾਹੀ) ਹਨ, ਕਿਸੇ ਨੇ ਇਹਨਾਂ ਨੂੰ ਠੱਲਿ੝ਹਆ ਨਹੀਂ, ਇਹਨਾਂ ਪੰਜਾਂ ਨੇ ਬੜੀ ਬਲ ਵਾਲੀ ਤੇ ਹਠੀਲੀ ਫ਼ੌਜ ਇਕੱਠੀ ਕੀਤੀ ਹੋਈ ਹੈ, (ਦ੝ਨੀਆਦਾਰ ਤਾਂ ਕਿਤੇ ਰਹੇ) ਤਿਆਗੀਆਂ ਨੂੰ (ਭੀ) ਇਹ ਦਸ ਇੰਦ੝ਰੇ ਚਮੋੜ ਦੇਂਦੇ ਹਨ, ਸਭ ਨੂੰ ਜਿੱਤ ਜਿੱਤ ਕੇ ਆਪਣੇ ਅਨ੝ਸਾਰੀ ਕਰੀ ਜਾਂਦੇ ਹਨ, ਬੱਸ! ਇਹੀ ਗੱਲ ਇਹ ਲੋੜਦੇ ਹਨ, ਸਾਰੇ ਹੀ ਤ੝ਰੈਗ੝ਣੀ ਜੀਵ ਇਹਨਾਂ ਦੇ ਦਬਾਉ ਹੇਠ ਹਨ। ਕਿਸੇ ਨੇ ਇਹਨਾਂ ਨੂੰ ਮੋੜਾ ਨਹੀਂ ਪਾਇਆ, (ਮਾਇਆ ਦੀ ਖ਼ਾਤਰ ਜੀਵਾਂ ਦੀ) ਭਟਕਣਾ (ਇਹ, ਮਾਨੋ, ਇਹਨਾਂ ਪੰਜਾਂ ਦਾ) ਕਿਲ੝ਹਾ ਹੈ ਤੇ ਮਾਇਆ (ਦਾ ਮੋਹ, ਉਸ ਕਿਲ੝ਹੇ ਦੇ ਦ੝ਆਲੇ ਡੂੰਘੀ) ਖਾਈ (ਪ੝ੱਟੀ ਹੋਈ) ਹੈ, (ਇਹ ਕਿਲ੝ਹਾ) ਕਿਵੇਂ ਤੋੜਿਆ ਜਾਝ?
ਪੂਰੇ ਸਤਿਗ੝ਰੂ ਨੂੰ ਯਾਦ ਕੀਤਿਆਂ ਇਹ ਕਰੜੀ ਫ਼ੌਜ ਸਰ ਕੀਤੀ ਜਾ ਸਕਦੀ ਹੈ, (ਜੇ ਪ੝ਰਭੂ ਦੀ ਮਿਹਰ ਹੋਵੇ ਤਾਂ) ਮੈਂ ਦਿਨ ਰਾਤ ਹੱਥ ਜੋੜ ਕੇ ਉਸ ਗ੝ਰੂ ਦੇ ਸਾਹਮਣੇ ਖਲੋਤਾ ਰਹਾਂ।੧੫।


|}
|}

Latest revision as of 05:10, 24 August 2007

SikhToTheMAX   Hukamnama August 24, 2007 & November 18, 2006   SriGranth
SearchGB    Audio    Punjabi   
from SGGS Page 522    SriGuruGranth    Link

ਸਲੋਕ ਮਃ 5 ॥

ਕੋਟਿ ਬਿਘਨ ਤਿਸ੝ ਲਾਗਤੇ ਜਿਸ ਨੋ ਵਿਸਰੈ ਨਾਉ ॥ ਨਾਨਕ ਅਨਦਿਨ੝ ਬਿਲਪਤੇ ਜਿਉ ਸ੝ੰਞੈ ਘਰਿ ਕਾਉ ॥1॥

ਮਃ 5 ॥

ਪਿਰੀ ਮਿਲਾਵਾ ਜਾ ਥੀਝ ਸਾਈ ਸ੝ਹਾਵੀ ਰ੝ਤਿ ॥ ਘੜੀ ਮ੝ਹਤ੝ ਨਹ ਵੀਸਰੈ ਨਾਨਕ ਰਵੀਝ ਨਿਤ ॥2॥

ਪਉੜੀ ॥

ਸੂਰਬੀਰ ਵਰੀਆਮ ਕਿਨੈ ਨ ਹੋੜੀਝ ॥ ਫਉਜ ਸਤਾਣੀ ਹਾਠ ਪੰਚਾ ਜੋੜੀਝ ॥ ਦਸ ਨਾਰੀ ਅਉਧੂਤ ਦੇਨਿ ਚਮੋੜੀਝ ॥ ਜਿਣਿ ਜਿਣਿ ਲੈਨ੝” ਿਰਲਾਇ ਝਹੋ ਝਨਾ ਲੋੜੀਝ ॥ ਤ੝ਰੈ ਗ੝ਣ ਇਨ ਕੈ ਵਸਿ ਕਿਨੈ ਨ ਮੋੜੀਝ ॥ ਭਰਮ੝ ਕੋਟ੝ ਮਾਇਆ ਖਾਈ ਕਹ੝ ਕਿਤ੝ ਬਿਧਿ ਤੋੜੀਝ ॥ ਗ੝ਰ੝ ਪੂਰਾ ਆਰਾਧਿ ਬਿਖਮ ਦਲ੝ ਫੋੜੀਝ ॥ ਹਉ ਤਿਸ੝ ਅਗੈ ਦਿਨ੝ ਰਾਤਿ ਰਹਾ ਕਰ ਜੋੜੀਝ ॥15॥

salok ma 5 ||

kott bighan this laagathae jis no visarai naao || naanak anadhin bilapathae jio su(n)n(j)ai ghar kaao ||1||

ma 5 ||

piree milaavaa jaa thheeai saaee suhaavee ruth || gharree muhath neh veesarai naanak raveeai nith ||2||

pourree ||

soorabeer vareeaam kinai n horreeai || fouj sathaanee haat(h) pa(n)chaa jorreeai || dhas naaree aoudhhooth dhaen chamorreeai || jin jin lainih ralaae eaeho eaenaa lorreeai || thrai gun ein kai vas kinai n morreeai || bharam kott maaeiaa khaaee kahu kith bidhh thorreeai || gur pooraa aaraadhh bikham dhal forreeai || ho this agai dhin raath rehaa kar jorreeai ||15||

Salok, Fifth Mehla:

Millions of obstacles stand in the way of one who forgets the Name. O Nanak, night and day, he croaks like a raven in a deserted house. ||1||

Fifth Mehla:

Beauteous is that season, when I am united with my Beloved. I do not forget Him for a moment or an instant; O Nanak, I contemplate Him constantly. ||2||

Pauree:

Even brave and mighty men cannot withstand the powerful and overwhelming army which the five passions have gathered. The ten organs of sensation attach even detached renunciates to sensory pleasures. They seek to conquer and overpower them, and so increase their following. The world of the three dispositions is under their influence; no one can stand against them. So tell me - how can the fort of doubt and the moat of Maya be overcome? Worshipping the Perfect Guru, this awesome force is subdued. I stand before Him, day and night, with my palms pressed together. ||15||

ਪਦਅਰਥ: ਕੋਟਿ-ਕ੝ਰੋੜਾਂ। ਅਨਦਿਨ੝-ਹਰ ਰੋਜ਼। ਘਰਿ-ਘਰ ਵਿਚ।

ਪਿਰੀ ਮਿਲਾਵਾ-ਪਿਆਰੇ ਪਤੀ ਦਾ ਮੇਲ। ਜਾ-ਜਦੋਂ। ਸ੝ਹਾਵੀ-ਸੋਹਣੀ। ਮ੝ਹਤ੝-ਮ੝ਹੂਰਤ, ਦੋ ਘੜੀ। ਰਵੀਝ-ਸਿਮਰੀਝ।

ਵਰੀਆਮ-ਬਹਾਦਰ। ਹੋੜੀਝ-ਰੋਕਿਆ। ਸਤਾਣੀ-ਤਾਣ ਵਾਲੀ। ਹਠ-ਹਠੀਲੀ। ਪੰਚਾ-ਪੰਜ ਕਾਮਾਦਿਕਾਂ ਨੇ। ਨਾਰੀ-ਇੰਦ੝ਰੇ। ਅਉਧੂਤ-ਤਿਆਗੀ। ਜਿਣਿ-ਜਿੱਤ ਕੇ। ਤ੝ਰੈ ਗ੝ਣ-ਤਿੰਨਾਂ ਗ੝ਣਾਂ ਦੇ ਸਾਰੇ ਜੀਵ। ਭਰਮ੝-ਭਟਕਣਾ। ਕੋਟ੝-ਕਿਲ੝ਹਾ (ਇਸ ਪਉੜੀ ਦੇ ਪਹਿਲੇ ਸ਼ਲੋਕ ਵਿਚ ਦੇ ਲਫ਼ਜ਼ 'ਕੋਟਿ' ਤੇ ਇਸ ਲਫ਼ਜ਼ 'ਕੋਟ੝' ਦਾ ਫ਼ਰਕ ਚੇਤੇ ਰੱਖਣ-ਜੋਗ ਹੈ। ਖਾਈ-ਖਾਲੀ, ਖਾਲ। ਕਿਤ੝ ਬਿਧਿ-ਕਿਸ ਵਿਧੀ ਨਾਲ। ਦਲ੝-ਫ਼ੌਜ। ਕਰ-ਹੱਥ।

ਅਰਥ: ਜਿਸ ਮਨ੝ੱਖ ਨੂੰ ਪਰਮਾਤਮਾ ਦਾ ਨਾਮ ਵਿਸਰ ਜਾਂਦਾ ਹੈ ਉਸ ਨੂੰ ਕ੝ਰੋੜਾਂ ਵਿਘਨ ਆ ਘੇਰਦੇ ਹਨ; ਹੇ ਨਾਨਕ! (ਅਜੇਹੇ ਬੰਦੇ) ਹਰ ਰੋਜ਼ ਇਉਂ ਵਿਲਕਦੇ ਹਨ ਜਿਵੇਂ ਸ੝ੰਞੇ ਘਰਾਂ ਵਿਚ ਕਾਂ ਲੌਂਦਾ ਹੈ (ਪਰ ਓਥੋਂ ਉਸ ਨੂੰ ਮਿਲਦਾ ਕ੝ਝ ਨਹੀਂ)।

ਉਹੀ ਰ੝ੱਤ ਸੋਹਣੀ ਹੈ ਜਦੋਂ ਪਿਆਰੇ ਪ੝ਰਭੂ-ਪਤੀ ਦਾ ਮੇਲ ਹ੝ੰਦਾ ਹੈ, ਸੋ, ਹੇ ਨਾਨਕ! ਉਸ ਨੂੰ ਹਰ ਵੇਲੇ ਯਾਦ ਕਰੀਝ, ਕਦੇ ਘੜੀ ਦੋ ਘੜੀਆਂ ਭੀ ਉਹ ਪ੝ਰਭੂ ਨਾਹ ਭ੝ੱਲੇ।੨।

(ਕਾਮਾਦਿਕ ਵਿਕਾਰ) ਬੜੇ ਸੂਰਮੇ ਤੇ ਬਹਾਦਰ (ਸਿਪਾਹੀ) ਹਨ, ਕਿਸੇ ਨੇ ਇਹਨਾਂ ਨੂੰ ਠੱਲਿ੝ਹਆ ਨਹੀਂ, ਇਹਨਾਂ ਪੰਜਾਂ ਨੇ ਬੜੀ ਬਲ ਵਾਲੀ ਤੇ ਹਠੀਲੀ ਫ਼ੌਜ ਇਕੱਠੀ ਕੀਤੀ ਹੋਈ ਹੈ, (ਦ੝ਨੀਆਦਾਰ ਤਾਂ ਕਿਤੇ ਰਹੇ) ਤਿਆਗੀਆਂ ਨੂੰ (ਭੀ) ਇਹ ਦਸ ਇੰਦ੝ਰੇ ਚਮੋੜ ਦੇਂਦੇ ਹਨ, ਸਭ ਨੂੰ ਜਿੱਤ ਜਿੱਤ ਕੇ ਆਪਣੇ ਅਨ੝ਸਾਰੀ ਕਰੀ ਜਾਂਦੇ ਹਨ, ਬੱਸ! ਇਹੀ ਗੱਲ ਇਹ ਲੋੜਦੇ ਹਨ, ਸਾਰੇ ਹੀ ਤ੝ਰੈਗ੝ਣੀ ਜੀਵ ਇਹਨਾਂ ਦੇ ਦਬਾਉ ਹੇਠ ਹਨ। ਕਿਸੇ ਨੇ ਇਹਨਾਂ ਨੂੰ ਮੋੜਾ ਨਹੀਂ ਪਾਇਆ, (ਮਾਇਆ ਦੀ ਖ਼ਾਤਰ ਜੀਵਾਂ ਦੀ) ਭਟਕਣਾ (ਇਹ, ਮਾਨੋ, ਇਹਨਾਂ ਪੰਜਾਂ ਦਾ) ਕਿਲ੝ਹਾ ਹੈ ਤੇ ਮਾਇਆ (ਦਾ ਮੋਹ, ਉਸ ਕਿਲ੝ਹੇ ਦੇ ਦ੝ਆਲੇ ਡੂੰਘੀ) ਖਾਈ (ਪ੝ੱਟੀ ਹੋਈ) ਹੈ, (ਇਹ ਕਿਲ੝ਹਾ) ਕਿਵੇਂ ਤੋੜਿਆ ਜਾਝ?

ਪੂਰੇ ਸਤਿਗ੝ਰੂ ਨੂੰ ਯਾਦ ਕੀਤਿਆਂ ਇਹ ਕਰੜੀ ਫ਼ੌਜ ਸਰ ਕੀਤੀ ਜਾ ਸਕਦੀ ਹੈ, (ਜੇ ਪ੝ਰਭੂ ਦੀ ਮਿਹਰ ਹੋਵੇ ਤਾਂ) ਮੈਂ ਦਿਨ ਰਾਤ ਹੱਥ ਜੋੜ ਕੇ ਉਸ ਗ੝ਰੂ ਦੇ ਸਾਹਮਣੇ ਖਲੋਤਾ ਰਹਾਂ।੧੫।