Darpan 677: Difference between revisions
Hari singh (talk | contribs) No edit summary |
Hari singh (talk | contribs) No edit summary |
||
(4 intermediate revisions by the same user not shown) | |||
Line 1: | Line 1: | ||
{|style="border: 1px solid #FFDEAD; color: #000; background-color: #FFFAF0; padding: .4em .9em .9em; margin-top:.0em; margin-bottom:.3em; text-align: left;font-size: 140%; | {|style="border: 1px solid #FFDEAD; color: #000; background-color: #FFFAF0; padding: .4em .9em .9em; margin-top:.0em; margin-bottom:.3em; text-align: left;font-size: 140%; text-align: center; margin: 0;" | ||
|colspan=2|<h1 style="margin: 0; background-color:#FFFACD; font-size: 80%; font-weight:normal; | |colspan=2|<h1 style="margin: 0; background-color:#FFFACD; font-size: 80%; font-weight:normal; border: 1px solid #FFDEAD; margin-top:.0em; margin-bottom:.3em; padding:0.2em 0.4em; color:#FF6600"> | ||
{{Hukamlong| | {{Hukamlong|October 30,<small><small> Aug 8, Jun 17, Jun 1, May 18,<br> Mar 11, Mar 6, Feb 18 & Jan 12, 2007</small></small>|677|29409|0677|2582}}</h1> | ||
|- | |- | ||
|colspan=2|<font color=Maroon> | |colspan=2|<font color=Maroon> | ||
Line 15: | Line 15: | ||
ਸਾ ਮਤਿ ਦੇਹ ਦਇਆਲ ਪਰਭ ਜਿਤ ਤਮਹਿ ਅਰਾਧਾ ॥ ਨਾਨਕ ਮੰਗੈ ਦਾਨ ਪਰਭ ਰੇਨ ਪਗ ਸਾਧਾ 4॥3॥27॥ | ਸਾ ਮਤਿ ਦੇਹ ਦਇਆਲ ਪਰਭ ਜਿਤ ਤਮਹਿ ਅਰਾਧਾ ॥ ਨਾਨਕ ਮੰਗੈ ਦਾਨ ਪਰਭ ਰੇਨ ਪਗ ਸਾਧਾ 4॥3॥27॥ | ||
---- | |||
|- | |- | ||
|colspan=2|<font color=green> | |colspan=2|<font color=green> | ||
Line 56: | Line 34: | ||
saa math dhaehu dhaeiaal prabh jith thumehi araadhhaa || | saa math dhaehu dhaeiaal prabh jith thumehi araadhhaa || | ||
naanak ma(n)gai dhaan prabh raen pag saadhhaa ||4||3||27|| | naanak ma(n)gai dhaan prabh raen pag saadhhaa ||4||3||27|| | ||
---- | |||
|- | |- | ||
|colspan=2|<font color=Blue> | |colspan=2|<font color=Blue> | ||
Line 75: | Line 53: | ||
Bless me with such understanding, O Merciful Lord God, that I might remember You. | Bless me with such understanding, O Merciful Lord God, that I might remember You. | ||
Nanak begs God for the gift of the dust of the feet of the Saints. ||4||3||27|| | Nanak begs God for the gift of the dust of the feet of the Saints. ||4||3||27|| | ||
---- | |||
|- | |||
|colspan=2|<font color=red> | |||
ਪਦਅਰਥ: ਜਹ ਜਹ—ਜਿੱਥੇ ਜਿੱਥੇ। ਪੇਖਉ—ਪੇਖਉਂ, ਮੈਂ ਦੇਖਦਾ ਹਾਂ। ਤਹ—ਉੱਥੇ। ਹਜੂਰਿ—ਅੰਗ—ਸੰਗ, ਹਾਜ਼ਰ। ਕਤਹ ਜਾਈ—ਕਿਸੇ ਭੀ ਥਾਂ ਤੋਂ। ਜਾਈ—ਥਾਂ। ਰਵਿ ਰਹਿਆ—ਵੱਸ ਰਿਹਾ ਹੈ। ਸਰਬਤਰ ਮੈ—ਸਭਨਾਂ ਵਿਚ। ਮਨ—ਹੇ ਮਨ!।੧। | |||
ਈਤ—ਇਸ ਲੋਕ ਵਿਚ। ਊਤ—ਪਰਲੋਕ ਵਿਚ। ਬੀਛੜੈ—ਵਿਛੜਦਾ। ਸੰਗੀ—ਸਾਥੀ। ਗਨੀਝ—ਸਮਝਣਾ ਚਾਹੀਦਾ ਹੈ। ਨਿਮਖ—ਅੱਖ ਝਮਕਣ ਜਿਤਨਾ ਸਮਾ। ਅਲਪ—ਛੋਟਾ, ਥੋੜਾ, ਹੋਛਾ। ਭਨੀਝ—ਆਖਣਾ ਚਾਹੀਦਾ ਹੈ।ਰਹਾਉ। | |||
ਅਪਿਆਉ—ਰਸ ਆਦਿਕ ਖ਼ਰਾਕ। ਊਨ—ਕਮੀ, ਥੜ। ਸਾਸਿ ਸਾਸਿ—ਹਰੇਕ ਸਾਹ ਦੇ ਨਾਲ।੨। | |||
ਅਛਲ—ਜਿਸ ਨੂੰ ਧੋਖਾ ਨਹੀਂ ਦਿੱਤਾ ਜਾ ਸਕਦਾ। ਅਛੇਦ—ਜਿਸ ਨੂੰ ਵਿੰਨਿਹਆ ਨਾਹ ਜਾ ਸਕੇ। ਜਾ ਕਾ ਰੂਪ—ਜਿਸ ਦੀ ਹਸਤੀ। ਜਪਿ—ਜਪ ਕੇ। ਜਨ—ਸੇਵਕ, ਭਗਤ। ਆਨੂਪ—ਜਿਸ ਦੇ ਬਰਾਬਰ ਦਾ ਹੋਰ ਕੋਈ ਨਹੀਂ।੩। | |||
ਸਾ—ਉਹ {ਇਸਤਰੀ ਲਿੰਗ}। ਪਰਭ—ਹੇ ਪਰਭੂ! ਜਿਤ—ਜਿਸ (ਮਤਿ) ਦੀ ਰਾਹੀਂ। ਰੇਨ—ਧੂੜ। ਪਗ—ਪੈਰ।੪। | |||
ਅਰਥ: ਹੇ ਭਾਈ! ਉਸ (ਪਰਮਾਤਮਾ) ਨੂੰ ਹੀ (ਅਸਲ) ਸਾਥੀ ਸਮਝਣਾ ਚਾਹੀਦਾ ਹੈ, (ਜੇਹੜਾ ਸਾਥੋਂ) ਇਸ ਲੋਕ ਵਿਚ ਪਰਲੋਕ ਵਿਚ (ਕਿਤੇ ਭੀ) ਵੱਖਰਾ ਨਹੀਂ ਹੰਦਾ। ਉਸ ਸਖ ਨੂੰ ਹੋਛਾ ਸਖ ਆਖਣਾ ਚਾਹੀਦਾ ਹੈ ਜੇਹੜਾ ਅੱਖ ਝਮਕਣ ਦੇ ਸਮੇ ਵਿਚ ਹੀ ਮੱਕ ਜਾਂਦਾ ਹੈ।ਰਹਾਉ। | |||
ਹੇ ਭਾਈ! ਮੈਂ ਜਿੱਥੇ ਜਿੱਥੇ ਵੇਖਦਾ ਹਾਂ ਉੱਥੇ ਉੱਥੇ ਹੀ ਪਰਮਾਤਮਾ ਹਾਜ਼ਰ-ਨਾਜ਼ਰ ਹੈ, ਉਹ ਕਿਸੇ ਥਾਂ ਤੋਂ ਭੀ ਦੂਰ ਨਹੀਂ ਹੈ। ਹੇ (ਮੇਰੇ) ਮਨ! ਤੂੰ ਸਦਾ ਉਸ ਪਰਭੂ ਨੂੰ ਸਿਮਰਿਆ ਕਰ, ਜੇਹੜਾ ਸਭਨਾਂ ਵਿਚ ਵੱਸ ਰਿਹਾ ਹੈ।੧। | |||
ਹੇ ਭਾਈ! ਮੇਰਾ ਉਹ ਪਰਭੂ ਭੋਜਨ ਦੇ ਕੇ (ਸਭ ਨੂੰ) ਪਾਲਦਾ ਹੈ, (ਉਸ ਦੀ ਕਿਰਪਾ ਨਾਲ) ਕਿਸੇ ਚੀਜ਼ ਦੀ ਥੜ ਨਹੀਂ ਰਹਿੰਦੀ। ਉਹ ਪਰਭੂ (ਸਾਡੇ) ਹਰੇਕ ਸਾਹ ਦੇ ਨਾਲ ਨਾਲ ਸਾਡੀ ਸੰਭਾਲ ਕਰਦਾ ਰਹਿੰਦਾ ਹੈ।੨। | |||
ਹੇ ਭਾਈ! ਜੇਹੜਾ ਪਰਭੂ ਛਲਿਆ ਨਹੀਂ ਜਾ ਸਕਦਾ, ਨਾਸ ਨਹੀਂ ਕੀਤਾ ਜਾ ਸਕਦਾ, ਜਿਸ ਦੀ ਹਸਤੀ ਸਭ ਤੋਂ ਉੱਚੀ ਹੈ, ਤੇ ਹੈਰਾਨ ਕਰਨ ਵਾਲੀ ਹੈ, ਜਿਸ ਦੇ ਬਰਾਬਰ ਦਾ ਹੋਰ ਕੋਈ ਨਹੀਂ, ਉਸ ਦੇ ਭਗਤ ਉਸ ਦਾ ਨਾਮ ਜਪ ਜਪ ਕੇ ਆਤਮਕ ਆਨੰਦ ਮਾਣਦੇ ਰਹਿੰਦੇ ਹਨ।੩। | |||
ਹੇ ਦਇਆ ਦੇ ਘਰ ਪਰਭੂ! ਮੈਨੂੰ ਉਹ ਸਮਝ ਬਖ਼ਸ਼ ਜਿਸ ਦੀ ਬਰਕਤਿ ਨਾਲ ਮੈਂ ਤੈਨੂੰ ਹੀ ਸਿਮਰਦਾ ਰਹਾਂ। ਹੇ ਪਰਭੂ! ਨਾਨਕ (ਤੇਰੇ ਪਾਸੋਂ) ਤੇਰੇ ਸੰਤ ਜਨਾਂ ਦੇ ਚਰਨਾਂ ਦੀ ਧੂੜ ਮੰਗਦਾ ਹੈ।੪।੩।੨੭। | |||
|} | |} |
Latest revision as of 20:08, 30 October 2007
SikhToTheMAX Hukamnama October 30, Aug 8, Jun 17, Jun 1, May 18,
| |
ਧਨਾਸਰੀ ਮਹਲਾ 5 ॥ ਜਹ ਜਹ ਪੇਖਉ ਤਹ ਹਜੂਰਿ ਦੂਰਿ ਕਤਹ ਨ ਜਾਈ ॥ ਰਵਿ ਰਹਿਆ ਸਰਬਤਰ ਮੈ ਮਨ ਸਦਾ ਧਿਆਈ ॥1॥ ਈਤ ਊਤ ਨਹੀ ਬੀਛੜੈ ਸੋ ਸੰਗੀ ਗਨੀਝ ॥ ਬਿਨਸਿ ਜਾਇ ਜੋ ਨਿਮਖ ਮਹਿ ਸੋ ਅਲਪ ਸਖ ਭਨੀਝ ॥ ਰਹਾਉ ॥ ਪਰਤਿਪਾਲੈ ਅਪਿਆਉ ਦੇਇ ਕਛ ਊਨ ਨ ਹੋਈ ॥ ਸਾਸਿ ਸਾਸਿ ਸੰਮਾਲਤਾ ਮੇਰਾ ਪਰਭ ਸੋਈ ॥2॥ ਅਛਲ ਅਛੇਦ ਅਪਾਰ ਪਰਭ ਊਚਾ ਜਾ ਕਾ ਰੂਪ ॥ ਜਪਿ ਜਪਿ ਕਰਹਿ ਅਨੰਦ ਜਨ ਅਚਰਜ ਆਨੂਪ ॥3॥ ਸਾ ਮਤਿ ਦੇਹ ਦਇਆਲ ਪਰਭ ਜਿਤ ਤਮਹਿ ਅਰਾਧਾ ॥ ਨਾਨਕ ਮੰਗੈ ਦਾਨ ਪਰਭ ਰੇਨ ਪਗ ਸਾਧਾ 4॥3॥27॥ | |
dhhanaasaree mehalaa 5 || jeh jeh paekho theh hajoor dhoor kathahu n jaaee || rav rehiaa sarabathr mai man sadhaa dhhiaaee ||1|| eeth ooth nehee beeshhurrai so sa(n)gee ganeeai || binas jaae jo nimakh mehi so alap sukh bhaneeai || rehaao || prathipaalai apiaao dhaee kashh oon n hoee || saas saas sa(n)maalathaa maeraa prabh soee ||2|| ashhal ashhaedh apaar prabh oochaa jaa kaa roop || jap jap karehi ana(n)dh jan acharaj aanoop ||3|| saa math dhaehu dhaeiaal prabh jith thumehi araadhhaa || naanak ma(n)gai dhaan prabh raen pag saadhhaa ||4||3||27|| | |
Dhanaasaree, Fifth Mehla: Wherever I look, there I see Him present; He is never far away. He is all-pervading, everywhere; O my mind, meditate on Him forever. ||1|| He alone is called your companion, who will not be separated from you, here or hereafter. That pleasure, which passes away in an instant, is trivial. ||Pause|| He cherishes us, and gives us sustenance; He does not lack anything. With each and every breath, my God takes care of His creatures. ||2|| God is undeceiveable, impenetrable and infinite; His form is lofty and exalted. Chanting and meditating on the embodiment of wonder and beauty, His humble servants are in bliss. ||3|| Bless me with such understanding, O Merciful Lord God, that I might remember You. Nanak begs God for the gift of the dust of the feet of the Saints. ||4||3||27|| | |
ਪਦਅਰਥ: ਜਹ ਜਹ—ਜਿੱਥੇ ਜਿੱਥੇ। ਪੇਖਉ—ਪੇਖਉਂ, ਮੈਂ ਦੇਖਦਾ ਹਾਂ। ਤਹ—ਉੱਥੇ। ਹਜੂਰਿ—ਅੰਗ—ਸੰਗ, ਹਾਜ਼ਰ। ਕਤਹ ਜਾਈ—ਕਿਸੇ ਭੀ ਥਾਂ ਤੋਂ। ਜਾਈ—ਥਾਂ। ਰਵਿ ਰਹਿਆ—ਵੱਸ ਰਿਹਾ ਹੈ। ਸਰਬਤਰ ਮੈ—ਸਭਨਾਂ ਵਿਚ। ਮਨ—ਹੇ ਮਨ!।੧। ਈਤ—ਇਸ ਲੋਕ ਵਿਚ। ਊਤ—ਪਰਲੋਕ ਵਿਚ। ਬੀਛੜੈ—ਵਿਛੜਦਾ। ਸੰਗੀ—ਸਾਥੀ। ਗਨੀਝ—ਸਮਝਣਾ ਚਾਹੀਦਾ ਹੈ। ਨਿਮਖ—ਅੱਖ ਝਮਕਣ ਜਿਤਨਾ ਸਮਾ। ਅਲਪ—ਛੋਟਾ, ਥੋੜਾ, ਹੋਛਾ। ਭਨੀਝ—ਆਖਣਾ ਚਾਹੀਦਾ ਹੈ।ਰਹਾਉ। ਅਪਿਆਉ—ਰਸ ਆਦਿਕ ਖ਼ਰਾਕ। ਊਨ—ਕਮੀ, ਥੜ। ਸਾਸਿ ਸਾਸਿ—ਹਰੇਕ ਸਾਹ ਦੇ ਨਾਲ।੨। ਅਛਲ—ਜਿਸ ਨੂੰ ਧੋਖਾ ਨਹੀਂ ਦਿੱਤਾ ਜਾ ਸਕਦਾ। ਅਛੇਦ—ਜਿਸ ਨੂੰ ਵਿੰਨਿਹਆ ਨਾਹ ਜਾ ਸਕੇ। ਜਾ ਕਾ ਰੂਪ—ਜਿਸ ਦੀ ਹਸਤੀ। ਜਪਿ—ਜਪ ਕੇ। ਜਨ—ਸੇਵਕ, ਭਗਤ। ਆਨੂਪ—ਜਿਸ ਦੇ ਬਰਾਬਰ ਦਾ ਹੋਰ ਕੋਈ ਨਹੀਂ।੩। ਸਾ—ਉਹ {ਇਸਤਰੀ ਲਿੰਗ}। ਪਰਭ—ਹੇ ਪਰਭੂ! ਜਿਤ—ਜਿਸ (ਮਤਿ) ਦੀ ਰਾਹੀਂ। ਰੇਨ—ਧੂੜ। ਪਗ—ਪੈਰ।੪। ਅਰਥ: ਹੇ ਭਾਈ! ਉਸ (ਪਰਮਾਤਮਾ) ਨੂੰ ਹੀ (ਅਸਲ) ਸਾਥੀ ਸਮਝਣਾ ਚਾਹੀਦਾ ਹੈ, (ਜੇਹੜਾ ਸਾਥੋਂ) ਇਸ ਲੋਕ ਵਿਚ ਪਰਲੋਕ ਵਿਚ (ਕਿਤੇ ਭੀ) ਵੱਖਰਾ ਨਹੀਂ ਹੰਦਾ। ਉਸ ਸਖ ਨੂੰ ਹੋਛਾ ਸਖ ਆਖਣਾ ਚਾਹੀਦਾ ਹੈ ਜੇਹੜਾ ਅੱਖ ਝਮਕਣ ਦੇ ਸਮੇ ਵਿਚ ਹੀ ਮੱਕ ਜਾਂਦਾ ਹੈ।ਰਹਾਉ। ਹੇ ਭਾਈ! ਮੈਂ ਜਿੱਥੇ ਜਿੱਥੇ ਵੇਖਦਾ ਹਾਂ ਉੱਥੇ ਉੱਥੇ ਹੀ ਪਰਮਾਤਮਾ ਹਾਜ਼ਰ-ਨਾਜ਼ਰ ਹੈ, ਉਹ ਕਿਸੇ ਥਾਂ ਤੋਂ ਭੀ ਦੂਰ ਨਹੀਂ ਹੈ। ਹੇ (ਮੇਰੇ) ਮਨ! ਤੂੰ ਸਦਾ ਉਸ ਪਰਭੂ ਨੂੰ ਸਿਮਰਿਆ ਕਰ, ਜੇਹੜਾ ਸਭਨਾਂ ਵਿਚ ਵੱਸ ਰਿਹਾ ਹੈ।੧। ਹੇ ਭਾਈ! ਮੇਰਾ ਉਹ ਪਰਭੂ ਭੋਜਨ ਦੇ ਕੇ (ਸਭ ਨੂੰ) ਪਾਲਦਾ ਹੈ, (ਉਸ ਦੀ ਕਿਰਪਾ ਨਾਲ) ਕਿਸੇ ਚੀਜ਼ ਦੀ ਥੜ ਨਹੀਂ ਰਹਿੰਦੀ। ਉਹ ਪਰਭੂ (ਸਾਡੇ) ਹਰੇਕ ਸਾਹ ਦੇ ਨਾਲ ਨਾਲ ਸਾਡੀ ਸੰਭਾਲ ਕਰਦਾ ਰਹਿੰਦਾ ਹੈ।੨। ਹੇ ਭਾਈ! ਜੇਹੜਾ ਪਰਭੂ ਛਲਿਆ ਨਹੀਂ ਜਾ ਸਕਦਾ, ਨਾਸ ਨਹੀਂ ਕੀਤਾ ਜਾ ਸਕਦਾ, ਜਿਸ ਦੀ ਹਸਤੀ ਸਭ ਤੋਂ ਉੱਚੀ ਹੈ, ਤੇ ਹੈਰਾਨ ਕਰਨ ਵਾਲੀ ਹੈ, ਜਿਸ ਦੇ ਬਰਾਬਰ ਦਾ ਹੋਰ ਕੋਈ ਨਹੀਂ, ਉਸ ਦੇ ਭਗਤ ਉਸ ਦਾ ਨਾਮ ਜਪ ਜਪ ਕੇ ਆਤਮਕ ਆਨੰਦ ਮਾਣਦੇ ਰਹਿੰਦੇ ਹਨ।੩। ਹੇ ਦਇਆ ਦੇ ਘਰ ਪਰਭੂ! ਮੈਨੂੰ ਉਹ ਸਮਝ ਬਖ਼ਸ਼ ਜਿਸ ਦੀ ਬਰਕਤਿ ਨਾਲ ਮੈਂ ਤੈਨੂੰ ਹੀ ਸਿਮਰਦਾ ਰਹਾਂ। ਹੇ ਪਰਭੂ! ਨਾਨਕ (ਤੇਰੇ ਪਾਸੋਂ) ਤੇਰੇ ਸੰਤ ਜਨਾਂ ਦੇ ਚਰਨਾਂ ਦੀ ਧੂੜ ਮੰਗਦਾ ਹੈ।੪।੩।੨੭। |